ECLI:CZ:US:2009:4.US.1879.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1879/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti 1) ARMATURY Group, a. s., se sídlem Kravaře, Bolatická 39 a 2) MS BOLT, a. s., se sídlem Dolní Benešov, Hlučínská 41, obou zastoupených JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem, AK se sídlem v Opavě, nám. Republiky 1, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2009 čj. 7 Cmo 208/2009-49 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 16. 7. 2009 se ARMATURY Group, a. s., a MS BOLT, a. s., (dále též "žalované" případně "stěžovatelky") domáhaly, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v řízení o vydání čtyř směnek, o odvolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2009 čj. 17 Cm 132/2008-31 (dále jen "nalézací soud").
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 10. 2. 2009 nalézací soud řízení zastavil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že žalobce přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nezaplatil doplatek soudního poplatku a že žalovaným dosud žádné náklady řízení nevznikly.
Dne 14. 5. 2009 Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalovaných proti výroku II. usnesení nalézacího soudu ze dne 10. 2. 2009 potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). K tvrzení žalovaných, že jim v řízení vznikly náklady na právním zastoupení ve výši 114.991 Kč, uvedl, že se nejednalo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva; tento závěr podrobně rozvedl na straně druhé (odst. 3) odůvodnění svého usnesení.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelky tvrdily, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 14. 5. 2009 byl porušen čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť nepřiznáním náhrady nákladů řízení jim bylo upřeno právo na právní zastoupení od počátku řízení.
IV.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti, postrádající jakoukoliv podrobnější argumentaci ústavněprávní, je především tvrzení, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož součástí je právo na právní pomoc v řízení před soudy dle čl. 37 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý proces zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), které garantuje mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo, tudíž ani právo na náhradu nákladů řízení straně, která byla ve sporu úspěšná. Ani ostatní články Listiny či Úmluvy se o nákladech civilního řízení, resp. o jejich náhradě, výslovně nezmiňují; právo na náhradu nákladů civilního řízení má tudíž pouze zákonný a nikoliv ústavní rozměr.
Výklad zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým. Ústavnímu soudu také nepřísluší rozhodovat o skutkových či právních omylech, kterých se měly údajně obecné soudy dopustit, leda v případě a v rozsahu, v jakém by tím mohlo dojít k porušení základních práv či svobod.
Nicméně ústavně zakotvené principy spravedlivého procesu je nutno přiměřeně aplikovat i při rozhodování obecných soudů o nákladech řízení. Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o posouzení podmínek přiznání náhrady či konkrétní výši náhrady, je věcí obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení a postup mu předcházející vyhovují ústavním požadavkům procesní spravedlivosti.
Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněno a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelky vyvozují, nezakládá. Z toho důvodu postačí na jeho obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazujícího prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Opakovat to, co na úrovni aplikace jednoduchého práva bylo tímto rozhodnutím řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické a z hlediska tvrzeného zásahu do základních práv irelevantní.
K tvrzení o porušení čl. 37 odst. 2 Listiny nelze než konstatovat, že již ze samotného faktu právního zastoupení stěžovatelek advokátem v řízení před odvolacím soudem prima facie vyplývá, že jejich základní právo na právní pomoc v řízení před soudem nemohlo být porušeno. Ze skutečnosti, že stěžovatelky měly odlišný názor na účelnost jimi vynaložených nákladů na právní zastoupení než rozhodující soudy, nelze dovozovat jakýkoliv zásah do uvedeného základního práva.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu