ECLI:CZ:US:2009:4.US.2016.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2016/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. května 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky ATTICUS - Stavební společnost s. r. o. v likvidaci, se sídlem Štrossova 291, Pardubice, zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem třída Míru 66, Pardubice, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 23 Co 142/2007-78 ze dne 3. 5. 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 6. 8. 2007 faxem doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") č. j. 23 Co 142/2007-78 ze dne 3. 5. 2007. Tento návrh byl ve lhůtě řádně doplněn písemným podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2007.
Napadeným rozsudkem krajského soudu byly jako věcně správné potvrzeny výroky I. a III. rozsudku Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") č. j. 11 C 128/2005-55 ze dne 18. 8. 2006, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobkyni RAAB KARCHER STAVIVA, a. s. (dále jen "vedlejší účastnice"), částku ve výši 38 663 Kč s příslušenstvím, představující neuhrazenou kupní cenu za zboží dodané vedlejší účastnicí (výrok I.), a nahradit jí náklady řízení ve výši 13 192 Kč (výrok III.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že krajský soud svým procesním postupem porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip rovnosti účastníků řízení, neboť v rámci odvolacího řízení, mimo režim neúplné apelace, připustil doplnění dokazování o důkazy navrhované vedlejší účastnicí, přestože tato byla soudem prvního stupně o své povinnosti tvrzení i o povinnosti důkazní řádně poučena. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu bylo přitom zřejmé, že vedlejší účastnice by jinak z důvodu neunesení důkazního břemene nemohla být ve sporu úspěšná. Dle názoru stěžovatelky poskytl krajský soud svým vadným procesním postupem vedlejší účastnici neoprávněnou výhodu a porušil princip rovnosti zbraní jako jedné ze základních zásad spravedlivého procesu, proto navrhla, aby Ústavní soud rozsudek krajského soudu č. j. 23 Co 142/2007-78 ze dne 3. 5. 2007 svým nálezem zrušil.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Za tímto účelem si Ústavní soud vyžádal spis okresního soudu sp. zn. 11 C 128/2005 a na základě jeho obsahu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z vyžádaného spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatelka v odvolání proti rozsudku okresního soudu č. j. 11 C 128/2005-55 ze dne 18. 8. 2006 namítla, že v řízení nebylo zjištěno, jakým způsobem došlo mezi ní a vedlejší účastnicí k dohodě o kupní ceně. Odvolací soud pak doplnil dokazování výslechem svědkyně J. U., zaměstnankyně vedlejší účastnice, a následně rozsudek okresního soudu v napadených výrocích potvrdil. Stěžovatelka s tímto postupem nesouhlasila a považovala jej za protiústavní; tomuto tvrzení však Ústavní soud nemohl přisvědčit.
Dle §211a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), mohou jiní účastníci řízení než odvolatel u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v §205a občanského soudního řádu nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle §205a odst. 1 občanského soudního řádu. Dle §205a odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu lze v dovolacím řízení uplatnit skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle §118a odst. 1 až 3 občanského soudního řádu.
Jak Ústavní soud zjistil ze spisu okresního soudu sp. zn. 11 C 128/2005, účastníci řízení nebyli okresním soudem poučeni dle §118a odst. 1 občanského soudního řádu o nutnosti tvrdit a prokázat skutečnosti, vztahující se k dohodě o kupní ceně. Přestože stěžovatelka v ústavní stížnosti uváděla, že okresní soud takové poučení účastníkům poskytl, nemá toto její tvrzení oporu v obsahu spisu. Z něj vyplývá toliko, že se účastníkům dostalo poučení dle §119a občanského soudního řádu, a to na jednání konaném dne 11. 8. 2006. Ostatně i z odůvodnění rozsudku okresního soudu č. j. 11 C 128/2005-55 ze dne 18. 8. 2006 je patrné, že tento soud nepovažoval otázku dohody o kupní ceně za spornou a předpokládal, že kupní cena odpovídá částkám uváděným na fakturách, jimiž vedlejší účastnice prokazovala existenci žalovaných pohledávek.
Za situace, kdy účastníci řízení nebyli poučeni dle §118a odst. 1 až 3 a kdy stěžovatelka otázku kupní ceny v odvolacím řízení sama otevřela, mohla i vedlejší účastnice uplatnit ve vztahu k dohodě o kupní ceně nová tvrzení a skutečnosti, a to dle §211a a §205 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu. Krajský soud tedy postupoval plně v souladu s procesními předpisy a do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na soudní ochranu a spravedlivý proces nezasáhl. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu