ECLI:CZ:US:2009:4.US.2018.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2018/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Bytového družstva - Jižní svahy, se sídlem v Ostravě - Svinov, J. Kainara 904/36, zastoupeného JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem, AK se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2009 čj. 11 Cmo 65/2009-59 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2008 čj. 66 Cm 2/2008-25, spojené s návrhem na zrušení věty druhé ustanovení §231 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení věty druhé ustanovení §231 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 29. 7. 2009 se Bytové družstvo Jižní svahy (dále jen "stěžovatel") domáhalo, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná ve spojeném řízení o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení vedeného v právní věci žalobce Ing. M. D. proti žalovanému Společenství SPOJOVACÍ č. p. 560, společenství vlastníků jednotek.
Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení věty druhé ustanovení §231 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, znějící: (1) Žalobu může podat z důvodů uvedených v §228 a 229 též vedlejší účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí.
II.
Napadeným usnesením ze dne 8. 12. 2008 Krajský soud v Praze (dále jen "nalézací soud") zamítl žaloby stěžovatele pro zmatečnost a na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 čj. 47 Cm 264/2005-46 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Konstatoval procesní pochybení v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 47 Cm 264/2005, dospěl však k závěru, že pro nesouhlas podporovaného účastníka, který žalovaný nalézacímu soudu písemně sdělil, se jednalo o žaloby nepřípustné.
Napadeným usnesením ze dne 23. 4. 2009 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele usnesení nalézacího soudu ze dne 8. 12. 2008 jako věcně správné potvrdil (výrok I.), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.) a nalézacímu soudu nařídil provést opravu záhlaví napadeného usnesení v údaji o identifikačním čísle stěžovatele (výrok III.). Konstatoval, že na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že v původním řízení, v němž byl vydán žalobou napadený rozsudek, měl nalézací soud vzhledem k námitce nepřípustnosti vedlejšího účastenství vznesené žalovaným nejprve o této námitce rozhodnout (což ostatně sám nalézací soud uvedl ve svém odvoláním napadeném rozhodnutí).
III.
Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na procesní pochybení nalézacího soudu v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 47 Cm 264/2005 a tvrdil, že jím bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Byl toho názoru, že oba obecné soudy později v řízení vedoucím k vydání ústavní stížností napadených rozhodnutí toto porušení "rozeznaly, ale nenapravily jej." Vyjádřil názor, že aplikací §231 odst. 1 věty druhé o. s. ř. byl porušen ústavně zaručený princip právní jistoty; stejně tak byla v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny "mechanická aplikace §142 odst. 1 a §224 odst. 1 o. s. ř. ve věci náhrady nákladů řízení" před oběma obecnými soudy. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení o protiústavnosti ustanovení §231 odst. 1 věty druhé o. s. ř., jež dle jeho názoru je v rozporu s principem právní jistoty a čl. 36 odst. 1 Listiny.
IV.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným.
Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické. Obdobě ani v ustanovení navrženém ke zrušení neshledal jakýkoliv náznak jeho rozporu s ústavním zákonem.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a návrh s ní spojený podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) z důvodu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. října 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu