ECLI:CZ:US:2009:4.US.2038.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2038/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. S., zastoupeného Mgr. Bc. Davidem Michalem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Radlická 28/663, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 320/2004-101 ze dne 26. října 2004 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 47 Cm 103/2003-43 ze dne 24. října 2003 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení práva na ochranu majetku a práva na spravedlivý proces zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 47 Cm 103/2003 Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Praze směnečným platebním rozkazem č. j. 60 Sm 6/2003-11 ze dne 4. dubna 2003 (dále jen "směnečný platební rozkaz") uložil stěžovateli, aby zaplatil do tří dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu žalobci České konsolidační agentuře částku 2.511.318,- Kč se 6% úrokem p.a. ode dne 8. 2. 2002 do zaplacení, odměnu ve výši 8.371,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 100.790,- Kč nebo aby v téže lhůtě podal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, v nichž musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Poté, co vznesl stěžovatel ve stanovené lhůtě proti směnečnému platebnímu rozkazu odůvodněné námitky, rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 47 Cm 103/2003-43 ze dne 24. října 2003 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně"), že směnečný platební rozkaz se ponechává v platnosti a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o námitkách. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. 5 Cmo 320/2004-101 ze dne 26. října 2004 (dále jen "rozhodnutí odvolacího soudu") rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 29 Cdo 1576/2007-163 ze dne 11. února 2009 zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti není třeba rekapitulovat, neboť obsah v záhlaví citovaných rozhodnutí je účastníkům znám a opakování obsahu ústavní stížnosti jednak nemá pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu žádný význam, jednak se námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti shodují s námitkami uplatněnými stěžovatelem již v řízení před obecnými soudy.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ústavní stížnosti je na první pohled zřejmé, že argumentace stěžovatele nepřináší do posuzované věci nic nového a zcela postrádá ústavně právní rozměr. Stěžovatel od Ústavního soudu zřejmě očekává, že přehodnotí skutkové a z nich vyplývající právní závěry, k nimž dospěly obecné soudy, čímž však staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu ovšem nepřísluší. Ústavní stížnost je podle náhledu Ústavního pouhou polemikou se závěry obecných soudů. Důvody, pro které obecné soudy rozhodly rozhodnutími, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, v jejich odůvodnění v naprosto dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětlují, přičemž se vypořádaly též se skutečnostmi dotčenými námitkami uplatněnými stěžovatelem v ústavní stížnosti. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na tato rozhodnutí odkazuje. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu