ECLI:CZ:US:2009:4.US.2081.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2081/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. října 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti L. H., zastoupeného JUDr. Markem Šťastným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tdo 1613/2008 ze dne 31. 3. 2009 a Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 To 35/2008 ze dne 1. 4. 2008 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 3 T 51/2006 ze dne 11. 10. 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadá svou včas podanou ústavní stížností v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 2 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojených napadených rozhodnutí, byl stěžovatel rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích shora označeným uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) trestního zákona, přičemž naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu mělo v podstatě spočívat v tom, že jako policejní inspektor Dopravního inspektorátu Okresního ředitelství PČR Strakonice měl celkem v 76 případech neoprávněně, v rozporu s příslušnými předpisy, provést nebo obstarat provedení změn v evidenci motorových vozidel způsobem, který je popsán ve skutkové větě rozsudku soudu I. stupně. Odvolání stěžovatele bylo odvolacím soudem v záhlaví označeným rozhodnutím zamítnuto a jeho dovolání směřující proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, přičemž všechna označená rozhodnutí byla podrobně a řádně jednotlivými soudy zdůvodněna.
Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatel v podstatě v tom, že všechny jmenované soudy vycházely z toho, že se uvedeného jednání dopustil tím, že jednal v rozporu se služebními předpisy v oblasti přihlašování a evidence motorových vozidel. Ustanovení §158 odst. 1 trestního zákona však vyžaduje, aby pachatel "jako veřejný činitel v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch" vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, přitom ani jeden soud, který v dané věci rozhodoval, nepoukázal na konkrétní zákon, jež měl stěžovatel svým jednáním porušit. Kromě toho spatřuje porušení svých práv i v tom, že obecné soudy odmítly provést všechny jím navržené důkazy, zejména důkaz z oboru grafologie. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl zrušení všech označených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, v posuzované věci zjištěn nebyl. Krajský soud v Českých Budějovicích v souladu s §254 trestního řádu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i jemu předcházející řízení a opodstatněně odvolání stěžovatele zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se po konstatování, že řízení ani rozsudek soudu I. stupně netrpí závažnými vadami, zevrubně vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele, podrobně rozvedl důvody, pro které nepovažoval za nutné řízení doplňovat grafologickým posudkem, přitom jeho úvahy třeba hodnotit jako zcela logické a srozumitelné. Stejně tak, pokud jde o právní kvalifikaci jednání stěžovatele, neshledal odvolací soud ze strany soudu I. stupně pochybení, přitom sám doplnil zdůvodnění správnosti použité právní kvalifikace jednání stěžovatele podle §158 odst. 1 písm. a) trestního zákona mj. poukazem i na porušení povinností stěžovatele uložených mu zákonem, a to zákonem č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí, na něž v zásadě odkazoval i dovolací soud ve svém odmítavém usnesení, tak lze zcela odkázat.
Možno tak uzavřít, že porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v daném řízení zjištěno nebylo, a proto byla jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu