ECLI:CZ:US:2009:4.US.2242.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2242/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného Mgr. Ing. Jindřichem Hrochem, advokátem, pobočka AK se sídlem Římská 104/14, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2009 čj. 26 Co 171/2009-112 a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 12. 2. 2009 čj. 11 C 51/2007-93 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, kterými byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.
Stěžovatel uvedl, že v řízení před Okresním soudem v Trutnově, ve kterém se domáhá po žalovaných zaplacení částky 4 072 193,- Kč z titulu náhrady škody, požádal o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Okresní soud usnesením z ledna 2008 žádost zamítl s konstatováním, že stěžovatel sice splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, avšak věc není po skutkové ani právní stránce složitá. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí neodvolal, neboť hodlal urychlit průběh řízení. V srpnu 2008 okresní soud vyzval stěžovatele k doplnění žalobních tvrzení a navržení důkazů a stěžovatel, který tvrdil, že výzvu nepochopil, žádost o ustanovení právního zástupce zopakoval. Okresní soud v Trutnově ústavní stížností napadeným usnesením i tuto žádost zamítl s odůvodněním, že od minulého rozhodnutí se skutečnosti důležité pro rozhodování nijak nezměnily, resp. že nebyly zjištěny či tvrzeny. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil s tím, že vylíčení všech skutečností a souvislostí zvládne i osoba práva neznalá. Krajský soud podotkl, že ustanovený zástupce by v podstatě tlumočil jen to, co soud po stěžovateli požaduje, zároveň však nevyloučil, že po vylíčení všech skutkových tvrzení a jejich dokazování by v dalším průběhu řízení závěr o schopnosti stěžovatele orientovat se ve sporu by již nemusel obstát.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že obecné soudy neprovedly žádné dokazování, kterými by podložily svůj závěr, že stěžovatel jako osoba práva neznalá je schopen řádně odstranit vady žaloby, a poukázal na to, že v důsledku neodstranění vad může utrpět neúspěch ve věci, čemuž hodlal předejít prostřednictvím ustanovení zástupce pro řízení. Zamítnutí návrhu stěžovatel pociťoval jako odepření práva na právní pomoc v řízení před soudy, a proto navrhl, jak shora uvedeno.
Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti Ústavní soud ověřil, že Okresní soud v Trutnově a Krajský soud v Hradci Králové zamítly návrh stěžovatele na ustanovení zástupce ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. po zjištění, že stěžovatel sice splňuje podmínku předpokladu osvobození od soudních poplatků, nicméně nesplňuje podmínku, že ustanovení zástupce vyžaduje ochrana jeho zájmů. Krajský soud v Hradci Králové nepřisvědčil odvolacím námitkám stěžovatele, že usnesení obsahující výzvu k odstranění vad žaloby je důvodem dokládajícím nedostatečnost jeho vědomostí k účelné ochraně zájmů, neboť totéž, co po stěžovateli požaduje soud, by stěžovatel vylíčil i ustanovenému advokátovi, který by v tomto stádiu řízení doplnění skutkových tvrzení soudu pouze tlumočil. Nalézací i odvolací soud dále podotkly, že je jim z jejich úřední činnosti známo, že stěžovatel je sám účastníkem mnoha dalších soudních řízení, ve kterých není právně zastoupen, a v problematice se evidentně orientuje.
Ústavní soud přezkoumal napadená usnesení obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle čl. 37 odst. 2 Listiny, jehož porušení stěžovatel namítl, má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. K realizaci tohoto práva se Ústavní soud již dříve obecně vyslovil tak, že ten, kdo chce být zastoupen právním zástupcem, resp. kdo musí být zastoupen - což však není stěžovatelův případ - si zpravidla sjednává právní pomoc sám. Právu na právní pomoc odpovídá veřejnoprávní povinnost orgánů citovaných v článku 37 odst. 2 Listiny nebránit účastníku řízení, aby v řízení využíval právní pomoci, či bránit oprávněnému zástupci poskytujícímu právní pomoc, aby se účastnil řízení, aby v řízení jednal jménem zastoupeného (srov. usnesení ze dne 25. 10. 1999 sp. zn. IV.ÚS 372/99, dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Má-li však právu jednotlivce na právní pomoc v soudním řízení korespondovat konkrétní povinnost přičítaná státu, je věcí státu, a nikoliv subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemajetným žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno (srov. usnesení sp. zn. III.ÚS 296/97, Sb. n. u., sv. 10, str. 409).
V projednávané věci se ústavně zaručené právo stěžovatele na poskytnutí právní pomoci v řízení před soudem promítá v podmínkách občanského soudního řízení v ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Činit příslušný výklad podústavního práva a aplikovat jeho normy zásadně přísluší obecným soudům. Ústavní soud ověřil, že nalézací i odvolací soud předmětné ustanovení interpretovaly a aplikovaly způsobem, jemuž nemohl ničeho vytknout. Z odůvodnění napadených usnesení dále zjistil, že Okresní soud v Trutnově návrh stěžovatele na ustanovení zástupce řádně projednal, přezkoumal, zda jsou splněny podmínky k ustanovení zástupce a (v obou případech) dospěl k závěru, že jedna z podmínek - ochrana zájmů stěžovatele - naplněna nebyla; soud rovněž uvedl konkrétní důvody, které ho k tomuto závěru vedly. Rozhodnutí okresního soudu přezkoumal v odvolacím řízení Krajský soud v Hradci Králové, který je potvrdil jako správné s přesvědčením, že nedostatky žaloby, jak byly precizovány nalézacím soudem, je stěžovatel v tomto stadiu řízení schopen odstranit sám.
Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy při rozhodování o návrhu na ustanovení zástupce dle §30 o. s. ř. dostatečně zjistily dosavadní skutkový stav, který vyhodnotily, a na jeho základě dospěly k závěrům vyjádřených v jejich rozhodnutích. Ústavní soud nezjistil, že by mezi zjištěnými skutkovými a právními závěry obecných soudů existoval (extrémní) rozpor a neshledal ani jiné stopy libovůle v soudním rozhodování, což by zakládalo důvod ke kasaci napadených usnesení. Jak již dříve judikoval, není porušením práva na právní pomoc zakotveného v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením §30 o. s. ř. (srov. nález sp. zn. I.ÚS 684/05, Sb. n. u., sv. 42, str. 209). Tak tomu bylo i v projednávané věci. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na to, že je zahradníkem a nemá právnické vzdělání, nemohlo jeho tvrzení samo o sobě a bez dalšího vést k závěru, že není v současném stádiu soudního řízení schopen (za pomoci soudu podle §118a o. s. ř.) hájit si svá práva sám.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. října 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu