ECLI:CZ:US:2009:4.US.2259.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2259/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Radomilem Mackem, AK Lanškroun, náměstí J. M. Marků 92, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2009 č.j. 19 Co 258/2009-370, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 25. 8. 2009 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se touto ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného usnesení, jímž krajský soud zrušil prvostupňovým soudem vydané předběžné opatření, neboť má za to, že v řízení před krajským soudem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces [garantované článkem 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")] - odvolací soud svoje usnesení totiž náležitě neodůvodnil, nevypořádal se s uplatněnými námitkami účastníků řízení.
Ke skutkovému stavu je možno poznamenat, že na návrh stěžovatele (před obecnými soudy žalobce) vydal Okresní soud v Ústí nad Orlicí předběžné opatření, kterým žalovanému (v řízení o ústavní stížnosti vedlejšímu účastníkovi) uložil povinnost nebránit ["zdržet se bránění"] stěžovateli v užívání specifikovaných nemovitostí, a to do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp. zn. 6 C 42/2004 [Důvodem pro podání návrhu na vydání předběžného opatření je skutečnost, že stěžovatel se domáhá v řízení, které je právě vedeno Okresním soudem v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 42/2004, vrácení vzájemného plnění z neplatné kupní smlouvy uzavřené mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem, včetně vydání zhodnocení předmětných nemovitostí a zaplacení účelně vynaložených nákladů a dalších plnění poskytnutých vedlejšímu účastníkovi v souvislosti s neplatnou kupní smlouvou. Prvoinstančním rozsudkem (proti němuž se vedlejší účastník odvolal a o odvolání doposud nebylo rozhodnuto) byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit stěžovateli tam specifikovanou částku oproti povinnosti stěžovatele vydat vedlejšímu účastníkovi v rozsudku stanovené nemovitosti - stěžovatel má přitom povinnost vydat tyto nemovitosti až po vrácení kupní ceny, do té doby je může užívat. Tomuto pokojnému užívání předmětných nemovitostí do okamžiku utrácení kupní ceny však vedlejší účastník stěžovateli brání pomocí najaté bezpečnostní agentury. Předběžným opatřením tedy bylo vedlejšímu účastníkovi uloženo nebránit stěžovateli v užívání těchto nemovitostí.].
K odvolání vedlejšího účastníka byl krajským soudem stěžovatelův návrh na vydání předběžného opatření zamítnut s tím, že vedlejšímu účastníkovi nelze uložit povinnost zdržet se bránění stěžovateli v užívání předmětných nemovitostí, když stěžovatel není ani spoluvlastníkem domu ani nebylo v jeho prospěch zřízeno věcné břemeno užívání těchto nemovitostí.
Proti zamítavému usnesení krajského soudu podal stěžovatel právě projednávanou ústavní stížnost.
Ústavní soud prostudoval ústavní stížnost samu, jakož i rozhodnutí obecných soudů k ní přiložená a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Obecně je nejprve nutno zdůraznit, že účelem předběžného opatření je dočasná úprava práv a povinností, která nevylučuje, že o právech (povinnostech) účastníků řízení o předběžném opatření bude konečným rozhodnutím ve věci rozhodnuto jinak. Obecný soud předběžným opatřením upravuje zatímně poměry účastníků, přičemž musí poskytovat ochranu jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy). Na tom nic nemění ani to, že předběžná opatření díky svému charakteru zpravidla nemohou zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť se jedná o rozhodnutí, kterým není prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva, ale jde o opatření, jehož trvání je omezeno a může být zrušeno k návrhu. Ústavní soud proto již dříve ve své rozhodovací praxi judikoval, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je především věcí obecných soudů.
Tento závěr však na druhou stranu neznamená, že na vydávání předběžných opatření nejsou kladeny požadavky plynoucí z ústavního práva na soudní ochranu. Nařízení předběžného opatření musí mít stejně jako jiná rozhodnutí zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), což mj. znamená, že rozhodnutí o vydání (nevydání) předběžného opatření musí být náležitě odůvodněno. Zvláště tedy z pohledu náležitého odůvodnění, vzhledem k argumentaci stěžovatele, Ústavní soud přezkoumal napadané usnesení. Podle Ústavního soudu přitom toto usnesení (včetně jeho odůvodnění) lze považovat za souladné se základními principy práva na spravedlivý proces.
Krajský soud zcela správně vyšel z toho, že z formálně-právního hlediska stěžovatel nemá k předmětné nemovitosti žádný vztah. To, že se v jiném řízení domáhá po vedlejším účastníkovi vrácení peněžní částky, jež představovala kupní cenu, stěžovatele neopravňuje k omezování vlastnického práva vedlejšího účastníka. [Ústavním soudu samozřejmě neuniká rozměr materiální spravedlnosti (nespravedlnosti) celé věci, kdy stěžovatel nemá ani nemovitost, ani peníze, nicméně partikulární spravedlnosti nemůže být dosaženo na úkor ostatních hmotněprávních a procesněprávních pravidel.] Odvolací soud ve svém odůvodnění zcela zřetelně uvedl, proč v dané věci nelze nařídit předběžné opatření, když stěžovatel nemá k předmětným nemovitostem žádný právní vztah - bylo by přitom neúčelné po krajském soudu požadovat, aby se vypořádával se všemi námitkami stěžovatele, je-li zjevné, že za stávající situace předběžné opatření nemůže být nařízeno.
Na základě všech těchto skutečností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. října 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu