ECLI:CZ:US:2009:4.US.2401.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2401/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. V., právně zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Bolzanova 1, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009 č. j. Nao 9/2009-149, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. září 2009 a doplněnou podáními ze dne 14. září 2009 a 21. září 2009, která splňovala náležitosti k podání ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009 č. j. Nao 9/2009-149 (dále jen "napadené rozhodnutí"). Stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho práva na spravedlivý proces zaručená čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a právo dle čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud z ústavní stížnosti zjistil, že napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud rozhodl v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem proti nečinnosti žalovaných 1) České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a 2) České republice - Městskému soudu v Praze, o námitce podjatosti stěžovatele tak, že předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze JUDr. Eva Havlová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Ca 150/2008.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s obsahem napadeného rozhodnutí. Podle názoru stěžovatele má Krajský soud v Praze nepřátelský postoj ke Z. V., která stěžovatele v řízení zastupuje, protože ji ignoroval a vyzval stěžovatele, aby sdělil, zda žádá, vzhledem k právní složitosti záležitosti a nutnosti doplnit a upřesnit podání tak, aby splňovalo požadavky ustanovení §37 odst. 3 o. s. ř., aby mu byl ustanoven zástupce advokát. Z důvodu, že Z. V. nebyla o výzvě stěžovateli informována, má stěžovatel za to, že byl krácen ve svých právech. Na podporu svého tvrzení stěžovatel odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod sp. zn. II. ÚS 90/06 a III. ÚS 671/02.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší správní soud se celou věcí podrobně zabýval a přehledně a srozumitelně vysvětlil, proč neshledal existenci zvláštního poměru předsedkyně senátu JUDr. Evy Havlové ke stěžovateli, k žalovaným či k věci samé, pro nějž by měl mít pochybnosti o její nepodjatosti. Ústavní soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí plně odkazuje a nemá, co dalšího by k němu dodal. Závěry ve věci rozhodujícího soudu na daný případ byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných nálezech Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 90/06 a III. ÚS 671/02, neboť tyto na posuzovanou věc nedopadají.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu