ECLI:CZ:US:2009:4.US.2438.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2438/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MgA. K. Š., právně zastoupené advokátem JUDr. Václavem Duškem, CSc., Nový lesík 7, Praha 6, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2008 sp. zn. 11 Cmo 109/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 29. 9. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 a §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím nichž se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze rozhodnutí Městského soudu a ve výroku II. uložil stěžovatelce povinnost nahradit oprávněným náklady odvolacího řízení ve výši 8.600,- Kč. Ve svém návrhu stěžovatelka poukazuje především na skutečnost, že řízení před městským soudem bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku ve výši 1000,- Kč. Stěžovatelka je přitom nemajetná a proto požádala soud o prominutí soudního poplatku, ten jí však nevyhověl a po opětovné výzvě k jeho zaplacení řízení zastavil. Stěžovatelka dále poukazuje na okolnosti týkající se výměny družstevního bytu za byt nájemní.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně poukazuje na svoji konstantní judikaturu, podle které není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
V předmětném případě Ústavní soud nikterak nezpochybňuje tíživou sociální situaci stěžovatelky, nicméně postup obecných soudů nelze považovat za ústavně nekonformní. Viděno čistě procesním úhlem pohledu, neměl Vrchní soud v Praze jinou možnost, než rozhodnutí městského soudu potvrdit, neboť po nepřiznání osvobození od soudního poplatku se další procesní postup soudu odvíjel přímo od toho, zda bude soudní poplatek uhrazen či nikoliv. Jelikož tento uhrazen nebyl, neměl nalézací soud prakticky jinou možnost, než řízení zastavit. Co se týče uložení povinnosti uhradit účastníkům řízení náklady odvolacího řízení, postupoval odvolací soud dle ustanovení §146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Skutečnost, že ve věci neproběhlo žádné soudní jednání, ještě neznamená, že protistraně v souvislosti s odvolacím řízením nevznikly žádné náklady stran právního zastoupení. Vrchní soud sice mohl s ohledem na situaci stěžovatelky zvážit aplikaci ustanovení §150 o. s. ř., nicméně tato úvaha byla v diskreci odvolacího soudu.
Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu