ECLI:CZ:US:2009:4.US.2471.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2471/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Vyškov, Puškinova č. 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2009 č. j. 29 Ca 93/2008-98, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §50 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost spojená s návrhem na zrušení ustanovení §50 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. září 2009 a doplněnou podáním dne 30. září 2009, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2009 č. j. 29 Ca 93/2008-98 (dále jen "napadené usnesení") pro jeho rozpor s čl. 1, čl. 6, čl. 14, čl. 17 a čl. 18 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), s čl. 1, čl. 2, čl. 4, čl. 83, čl. 87, čl. 90 a čl. 96 Ústavy České republiky a s čl. 1, čl. 3, čl. 4, čl. 17, čl. 18, čl. 23, čl. 29, čl. 31, čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížnost spojil stěžovatel i s návrhem na zrušení ustanovení §50 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.).
Z předložené ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajský soud v Brně vyzval stěžovatele v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, aby ve lhůtě dvou týdnů odstranil vady žaloby ze dne 2. května 2008 ve znění změny provedené podáním ze dne 30. května 2009.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadené usnesení není podepsáno soudcem ale vyšším soudním úředníkem. Dále stěžovatel tvrdil, že krajský soud vede žalobu korespondenčně, neboť opětovně vyzývá stěžovatele k upřesnění žaloby a že nebyl nerespektován jeho návrh na nařízení veřejného jednání, podaný dne 1. června 2009. K tomu stěžovatel požadoval zrušení ustanovení §50 odst. 1 a 2 o. s. ř. pro jeho neústavnost a zločinnost.
Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti a předpoklady, požadované zákonem o Ústavním soudu, aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní stížnost je třeba chápat jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod jednotlivce za situace, kdy právní prostředky určené k jejich ochraně byly již vyčerpány a nelze se jich jiným zákonným způsobem domáhat (srov. ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud stojí ve své rozhodovací praxi na stanovisku, že ochrana ústavnosti není, a z povahy věci ani nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci a za procesní prostředky k ochraně práva považuje nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.
Tvrdí-li tedy stěžovatel, že ze strany krajského soudu došlo k závažným právním nedostatkům, může konečné rozhodnutí tohoto soudu v rámci soustavy obecných soudů napadnout kasační stížností popř. mimořádným opravným prostředkem, neboť procesní konstrukce obsažená v o. s. ř. a s. ř. s. plně garantuje projednání a rozhodování o podaných opravných prostředcích nezávislým a nestranným soudem v souladu s čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud by se totiž posuzováním procesního usnesení, v dané věci výzvy k odstranění vad žaloby, dostal do pozice odvolací instituce, ačkoliv další instancí v systému všeobecného soudnictví není a nemůže být.
Napadené usnesení tak není v dané fázi řízení v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní stížnost je proto ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Vzhledem k výše uvedenému a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) jako návrh nepřípustný.
K návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení 50 odst. 1 a 2 o. s. ř. je třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž plyne, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení §43 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh [§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu