ECLI:CZ:US:2009:4.US.2551.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2551/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti P. Č. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2009 čj. 8 Co 1518/2009-21, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 3. 2009 čj. 18 C 43/2009-11.
Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i připojené přílohy, kterou tvořila první a poslední strana napadeného usnesení, vyplynulo, že stěžovatel se podáním u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhal zahájení řízení podle části páté o. s. ř. za účelem přezkumu dopisu - rozhodnutí Jihočeského kraje - Krajského úřadu ze dne 20. 11. 2008 čj. 2740/2008-289/2008. Okresní soud v Českých Budějovicích podání stěžovatele odmítl, k odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Stěžovatel obdržel poučení, že proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích je přípustné dovolání (§239 odst. 3 o. s. ř.), které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím soudu činného v prvním stupni, a že o včas uplatněném dovolání by rozhodl Nejvyšší soud.
V ústavní stížnosti stěžovatel kritizoval postup Krajského soudu v Českých Budějovicích a spojil s ní návrh na zrušení ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř., které stanoví pravidla sepisu dovolání advokátem, notářem anebo osobou s právnickým vzděláním.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Při rozhodování o ústavních stížnostech tak Ústavní soud konstantně a zcela v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona o Ústavním soudu vychází ze zásady tzv. subsidiarity ústavní stížnosti, která je považována za krajní prostředek ochrany práva nastupující v okamžiku, kdy již došlo k využití všech dostupných standardních nástrojů, které má účastník řízení k ochraně svých práv ze zákona k dispozici. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto do činnosti soudní moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci soustavy obecných soudů již možná není.
V posuzovaném případě stěžovatel napadl ústavní stížností usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu, přestože proti takovému rozhodnutí připouští ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. další (mimořádný) opravný prostředek - dovolání. O této skutečnosti byl stěžovatel odvolacím soudem řádně poučen.
Z uvedeného je patrno, že nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolujících meritorní projednání ústavní stížnosti, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Přestože ústavní stížnost trpěla vadami, Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k jejich odstranění, neboť to nepovažoval za účelné; odstranění vad by na závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva nemohlo ničeho změnit.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo možno věcně rozhodnout o návrhu na zrušení shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu, neboť stěžovatel za daného stavu věci není k podání tohoto návrhu zjevně oprávněn. Z tohoto důvodu byl jeho návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. října 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu