ECLI:CZ:US:2009:4.US.2570.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2570/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. dubna 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Frománkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti 1) E. M. a 2) L. M., obou zastoupených Mgr, Josefem Smutným, advokátem, AK se sídlem v Pardubicích, třída Míru 66, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2008 čj. 1 Co 137/2008-206 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 13. 10. 2008 se E. M. a L. M. (dále též "stěžovatelé", případně "žalobci") domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále též "odvolací soud") vydané v řízení na ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy a týkající se vrácení údajného přeplatku na jimi zaplaceném soudním poplatku.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Žalobou na ochranu osobnosti ze dne 18. 1. 2003 uplatnil žalobce u Městského soudu v Praze (dále též "nalézací soud") nárok na zaplacení 500.000,- Kč a žalobkyně na zaplacení 2.000.000,- Kč, jako náhrady nemajetkové újmy v penězích.
Dne 26. 4. 2004 nalézací soud vyzval k zaplacení soudního poplatku 20.000,- Kč žalobce a 80.000,- Kč žalobkyni.
Dne 15. 2. 2006 nalézací soud přiznal na náhradě nemajetkové újmy v penězích žalobci 50.000,- Kč a žalobkyni 150.000,- Kč; nad tyto částky žalobu zamítl.
Dne 29. 10. 2007 nalézací soud zamítl návrh žalobců na vrácení přeplatku na zaplaceném soudním poplatku ve výši 92.000,- Kč.
Dne 24. 7. 2008 odvolací soud rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 29. 10. 2007 potvrdil. Toto rozhodnutí odvolacího soudu je předmětem ústavní stížnosti.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelé polemizovali s právními závěry obecných soudů obsaženými v odůvodnění jejich rozhodnutí ze dne 29. 10. 2007 a 24. 7. 2008 a tvrdili, že jim byl předepsán soudní poplatek ve výši nemající oporu v zákoně. Bez podrobnější argumentace ústavněprávní dále tvrdili, že odvolací soud porušil čl. 90 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
IV.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů se způsobem, jakým nalézací a odvolací soud vyložily a aplikovaly zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění platném do 30. 6. 2006, zejména položku 1, včetně poznámky 6 přílohy (Sazebník poplatků) a ustanovení §10 (vrácení poplatku).
Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 7. 2008, stejně jako jemu předcházející rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 29. 10. 2007, jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelé vyvozují, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat. Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu