ECLI:CZ:US:2009:4.US.2580.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2580/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele M. K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 34 T 79/2009 ze dne 2. 7. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 2. 10. 2009 doručeno podání, jež Ústavní soud posoudil dle jeho obsahu jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se v návrhu domáhal přezkoumání rozsudku Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") sp. zn. 34 T 79/2009 ze dne 2. 7. 2009, jímž byl shledán vinným trestným činem krádeže a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Stěžovatel měl za to, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, neboť byl odsouzen v nepřítomnosti, při posuzování jeho věci nebyly zohledněny veškeré rozhodné skutečnosti a posléze mu bylo v důsledku nečinnosti jeho obhájce znemožněno podání opravného prostředku. Dne 15. 10. 2009 stěžovatel doplnil svou ústavní stížnost předložením fotokopie rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, jímž dokladoval, že se nemohl jednání před okresním soudem zúčastnit.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny veškeré zákonné předpoklady pro její meritorní projednání. Institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity, tzn. platí, že ústavní stížnost je přípustná pouze tehdy, jestliže stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z obsahu ústavní stížnosti a rovněž ze sdělení okresního soudu Ústavní soud zjistil, že tato podmínka nebyla splněna, neboť proti rozsudku okresního soudu sp. zn. 34 T 79/2009 ze dne 2. 7. 2009 nebylo podáno odvolání a tento nabyl právní moci dne 4. 9. 2009. Jelikož stěžovatel ve vztahu k napadenému rozhodnutí nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval, bylo třeba považovat jeho ústavní stížnost za nepřípustnou.
Na tomto závěru nemohla nic změnit ani skutečnost, že dle stěžovatele nebylo odvolání podáno v důsledku vadného postupu jeho obhájce JUDr. J. Č. K tomu Ústavní soud podotýká, že případná pochybení obhájce nepředstavují zásah orgánu veřejné moci a stěžovatel se jich tedy v řízení před Ústavním soudem nemůže účinně dovolávat [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Naopak platí, že z pohledu soudů, Ústavní soud nevyjímaje, vystupuje obhájce jako alter ego svého klienta a jeho pochybení jsou proto klientovi zásadně přičitatelná (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 583/05, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Byla-li ústavní stížnost shledána nepřípustnou z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, nemohl se Ústavní soud zabývat námitkami směřujícími vůči správnosti napadeného rozsudku a toto rozhodnutí jakkoliv přezkoumávat. Jelikož byla ústavní stížnost shledána nezpůsobilou věcného projednání, Ústavní soud již nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání spočívající v absenci právního zastoupení (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Brně dne 16. října 2009
Michaela Židlická
soudce zpravodaj