ECLI:CZ:US:2009:4.US.2630.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2630/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. T. K., zastoupeného Mgr. Lubošem Havlem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30a/404, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 13 Cmo 194/2008-102 ze dne 14. srpna 2008 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 52 Cm 260/2000-81 ze dne 20. února 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práv vyplývajících z čl. 11 odst. 1 a odst. 4 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Městského soudu v Praze (dříve Krajský obchodní soud) sp. zn. 52 Cm 260/2000 Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze č. j. 52 Cm 260/200-81 ze dne 20. února 2008 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") bylo zastaveno řízení ve věci vyloučení bytové jednotky č. 1695/38, podílu 7237/282430 na pozemku parc. č. 2590 a podíl na společných prostorách 7237/282430, na adrese Na Kavčí skále 1695, Říčany, vše zapsáno na LV č. 4147 pro obec Říčany a k. ú. Říčany u Prahy ze soupisu konkurzní podstaty úpadce Bytové družstvo Kavčí skála Říčany a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 13 Cmo 194/2008-102 ze dne 14. srpna 2008 (dále jen "rozhodnutí odvolacího soudu") potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve znění, že řízení o vyloučení bytové jednotky č. 1695/32, podílu 7237/282430 na pozemku parc. č. 2590 a podíl na společných prostorách 7237/282430 na adrese Na Kavčí skále 1695, Říčany, vše zapsáno na LV č. 4147 pro obec Říčany a kat. území Říčany u Prahy ze soupisu konkurzní podstaty úpadce Bytové družstvo Kavčí skála Říčany (dále jen "předmětné řízení"), se zastavuje a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. 29 Cdo 966/2009-122 ze dne 25. března 2009 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Předmětné řízení bylo zastaveno poté, co bylo dne 7. února dle ust. §110 o.s.ř. přerušeno a ve lhůtě jednoho roku neobdržel Městský soud v Praze návrh na pokračování v něm.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá vadnost závěru soudu prvního stupně i soudu odvolacího o tom, že neprokázal, že by podal v jednoroční lhůtě návrh na pokračování v řízení ve smyslu ust. §111 odst. 3 o.s.ř. a tudíž jsou dány podmínky pro zastavení řízení ve smyslu ust. §111 odst. 3 o.s.ř. Stěžovatel tvrdí, že tento návrh soudu doručil v obálce společně s některou z dalších čtyř písemností zasílaných k jiným spisovým značkám u téhož soudu, které odesílal jeho právní zástupce dne 3. ledna 2008. Jako důkazy svého tvrzení stěžovatel předložil odvolacímu soudu interní evidenci jeho právního zástupce (jedná se o kopii listiny označené jako návrh na pokračování v řízení ke sp. zn. 52 Cm 260/2000 adresované Městskému soudu v Praze, na níž je razítkem vyznačeno doporučeně odesláno 3. 1. 2008 a číslo 20870, dále jen "kopie podání") a čtyřikrát oznámení České pošty, s. p., o výsledku reklamačního řízení, z nichž vyplývá, že zásilky s podacím číslem 20870, 20871, 20872 a 20873 byly dne 7. 1. 2008 doručeny Městskému soudu v Praze.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy svými v záhlaví citovanými rozhodnutími v této věci rozhodly správně. Tato rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnily, přičemž se vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Ústavní soud proto nejprve odkazuje na odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť již v nich se podává dostatek důvodů pro rozhodnutí učiněné obecnými soudy a Ústavní soud nepovažuje za efektivní tyto znovu opakovat.
S ohledem na uvedené Ústavní soud uzavírá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal. Proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu