ECLI:CZ:US:2009:4.US.2813.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2813/08
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného - ze dne 28. dubna 2009 sp. zn. IV. ÚS 2813/08 ve věci ústavní stížnosti D. H. proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 10 C 203/2007-38, kterým bylo rozhodnuto v řízení, v němž byl stěžovateli coby účastníkovi řízení neznámého pobytu ustanoven opatrovník, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Okresního soudu v České Lípě jako účastníka řízení a Střední odborné školy a Středního odborného učiliště v České Lípě jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
I. Rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 10 C 203/2007-38 se zrušuje.
II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 10 C 203/2007-38 se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. listopadu 2008, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 10 C 203/2007-38 (dále též jen "napadený rozsudek"). Podle tvrzení stěžovatele byla napadeným rozsudkem porušena jeho základní práva dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku podle ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
2. Z předložené ústavní stížnosti a spisů Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 10 C 203/2007 (dále jen "soudní spis") a sp. zn. 9 Nc 5013/2008 (dále jen "exekuční spis") Ústavní soud zjistil, že návrhem na vydání platebního rozkazu se Střední odborná škola a Střední odborné učiliště v České Lípě (dále jen "vedlejší účastník řízení") dne 19. března 2007 domáhala zaplacení částky 8 875 Kč s přísl. jako poplatku za práci žáků vedlejšího účastníka řízení, k jehož úhradě se stěžovatel na základě příslušné smlouvy zavázal. Protože se stěžovateli na adresu uvedenou v žalobě (Č. L., P. Z. 302/9) opakovaně nepodařilo doručit soudní zásilky a z dožádání soudu u Policie České republiky, evidenčního odboru Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie (dále jen "Policie České republiky") ze dne 13. července 2007 (č. listu 30 soudního spisu) i z výpisu ze živnostenského rejstříku Městského úřadu Česká Lípa (č. listu 31 soudního spisu) nebyla zjištěna jiná adresa pobytu stěžovatele, okresní soud usnesením ze dne 15. srpna 2007 č. j. 10 C 203/2007-35 ustanovil stěžovateli podle §29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu neznámého pobytu opatrovníka, vyšší soudní úřednici Okresního soudu v České Lípě. Při soudním jednání, konaném dne 1. listopadu 2008, které proběhlo bez přítomnosti opatrovníka, okresní soud vyhlásil napadený rozsudek, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Pod č. listu 41 je pak v soudním spise založen úřední záznam, ze kterého plyne, že stěžovatel dne 22. září 2008 nahlédl do spisu.
3. Z exekučního spisu Ústavní soud zjišťuje, že vedlejší účastník řízení podal ve věci dne 8. února 2008 návrh na nařízení exekuce. Usnesením ze dne 21. února 2008 č. j. 9 Nc 5013/2008-8 byla exekuce na majetek stěžovatele nařízena a k provedení exekuce byl pověřen soudní exekutor. Na základě stěžovatelem podaného odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 4. prosince 2008 č. j. 30 Co 535/2008-24 odvolání stěžovatele odmítl z důvodu jeho opožděného podání.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že je občanem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a úplnou povědomost o obsahu napadeného rozsudku a o důvodech k ústavní stížnosti získal, až když jej konzultoval s překladatelem a právníkem. Stěžovatel namítal, že uplatněný exekuční titul, tj. napadený rozsudek, není podle jeho názoru vykonatelný, neboť mu nebyl nikdy doručen a jeví se pochybným i řádné doručení rozsudku ustanovené opatrovnici, neboť nebyly v době rozhodování okresního soudu o ustanovení opatrovníka splněny podmínky formulované v §29 odst. 3 o. s. ř. Stěžovatel dále namítal, že ustanovená opatrovnice se v průběhu řízení k věci nijak nevyjádřila, ačkoli listinné důkazy jsou podle jeho názoru zpochybnitelné a stěžovatel nemohl namítnou neplatnost těchto listin dle ustanovení §122 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Stěžovatel okresnímu soudu rovněž vytýkal, že pátrání po jeho pobytu i jeho zastoupení opatrovníkem bylo formální. Uvedl, že byl jak v době rozhodování sporu, tak v době, kdy mu byl opatrovník ustanovován, dosažitelný a v místě se zdržoval na adrese svého podniku a byly mu i doručovány jiné zásilky. Stěžovatel odkázal v souvislosti s stanovením opatrovníka na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu.
II.
5. Ústavní soud si k podané ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení.
6. Okresní soud v České Lípě ve svém vyjádření ze dne 27. února 2009 uvedl, že při zjišťování pobytu stěžovatele postupoval běžným způsobem. Stěžovatel jako cizí státní příslušník má, pokud zde získá povolení k trvalému pobytu, povinnost nahlašovat jakoukoliv změnu adresy svého pobytu na cizinecké policii. Cizinecká policie však o jeho změněné adrese pobytu neměla žádných poznatků.
7. Vedlejší účastník řízení ve vyjádření ze dne 25. února 2009 namítl, že stěžovatel nepodal ve věci odvolání ani žalobu pro zmatečnost, vyjádřil nesouhlas s tvrzením stěžovatele o tom, že mu bylo usnesení o nařízení exekuce doručeno dne 16. září 2008, neboť dnem doručení byl čtvrtek 11. září 2008, a navrhl, aby ústavní stížnost byla jako nepřípustná odmítnuta.
8. Ústavní soud dne 11. března 2009 doručil vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení stěžovateli, stěžovatel ve stanovené 15denní lhůtě repliku k vyjádřením nepodal.
9. Vzhledem k tomu, že ve věci nejsou dány důvody pro nařízení ústního jednání a účastníci řízení s tím vyslovili souhlas, rozhodl Ústavní soud bez nařízení ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
III.
10. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. V této fázi zejména zkoumal, zda byla dodržena lhůta 60 dnů pro její podání (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a zda je ústavní stížnost přípustná (§75 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. listopadu 2008. Stěžovateli nebyl napadený rozsudek doručen, o jeho existenci se dozvěděl jednak dne 16. září 2008, kdy mu bylo doručeno usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. února 2008 č. j. 9 Nc 5013/2008-8 o nařízení exekuce (č. listu 18 exekučního spisu), dále dne 22. září 2008 nahlédnutím do soudního spisu (č. listu 41). Ústavní soud zjišťuje, že v obou případech byla lhůta k podání ústavní stížnosti dne 18. listopadu 2008 zachována. Za této situace považuje Ústavní soud ústavní stížnost za včasnou, neboť stanovení počátku lhůty odvíjí ode dne, kdy se stěžovatel o rozhodnutí dozvěděl [srov. nálezy ze dne 7. listopadu 2006 sp. zn. IV. ÚS 369/06 (N 206/43 SbNU 303), ze dne 1. prosince 2008 sp. zn. I. ÚS 3269/07 (N 208/51 SbNU 593) a ze dne 16. prosince 2008 sp. zn. IV. ÚS 2380/08 (N 223/51 SbNU 793); přístupné též v elektronické databázi http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud tedy ústavní stížnost přijal k meritornímu přezkoumání, jelikož stěžovateli nebylo předmětné rozhodnutí nikdy doručeno, a nemohl tak vyčerpat všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně svých práv. Podstatou ústavní stížnosti je totiž otázka, zda obecný soud postupoval správně, když stěžovateli ustanovil opatrovníka, a zda ustanovení opatrovníka nebylo pouze formálním úkonem soudu pro účely doručování.
IV.
11. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
12. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných podústavním právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení základních práv zaručených ústavním pořádkem.
13. Problematikou ustanovení opatrovníka soudem podle §29 odst. 3 o. s. ř. se Ústavní soud již zabýval kupř. ve zmíněném nálezu sp. zn. I. ÚS 3269/07, dále v nálezech ze dne 28. února 2008 sp. zn. II. ÚS 2704/07 (N 44/48 SbNU 521) a ze dne 16. prosince 2008 sp. zn. IV. ÚS 2380/08 (N 223/51 SbNU 793). V těchto rozhodnutích byla opakovaně formulována ústavně konformní interpretace a aplikace institutu opatrovníka ustanovovaného podle §29 odst. 3 o. s. ř. Z nosných právních závěrů považuje Ústavní soud za vhodné k nyní posuzované věci resumovat, že šetření, jež má předcházet ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, musí být dostatečně důkladné a aktuální, aby mohlo být oporou pro závěr, že jsou dány důvody pro jeho ustanovení. Ustanovení opatrovníka pak nemůže být jen formálním úkonem, jenž by měl pouze urychlit soudní řízení prakticky pouhým zřízením doručovacího místa.
14. Ve vztahu k posouzení, zda v posuzovaném případě byly vyčerpány prostředky ke zjištění faktického pobytu stěžovatele pro účely doručování, Ústavní soud konstatuje, že dostupné a rozumně myslitelné postupy vyčerpány byly. Jak plyne ze soudního spisu, Okresní soud v České Lípě doručoval vydaný platební rozkaz ze dne 22. března 2007 č. j. 22 Ro 1083/2007-20 na adresu stěžovatele Č. L., P. Z. 302/9, uvedenou jak na příslušných smlouvách založených pod č. listu 4 až 11, tak na živnostenském listu pod č. 19. Dne 4. dubna 1997 se nedoručená zásilka vrátila okresnímu soudu s poznámkou poštovní doručovatelky, že se adresát odstěhoval. Téhož dne si okresní soud vyhotovil výpis z centrální evidence obyvatel, ve kterém byla uvedena shodná adresa pobytu stěžovatele. Dne 18. dubna 2007 okresní soud znovu doručoval platební rozkaz a žalobu stěžovateli, zásilka byla opět vrácena zpět s poznámkou, že stěžovatel na uvedené adrese nebydlí (č. listu 25). Po zrušení platebního rozkazu usnesením ze dne 24. května 2007 č. j. 22 Ro 1083/2007-26 okresní soud učinil další pokus o doručení žaloby stěžovateli. Zásilka byla dne 29. června 2007 vrácena okresnímu soudu s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý (č. listu 29). Poté okresní soud dne 2. července 2007 učinil dožádání na Policii České republiky ohledně aktuální adresy bydliště stěžovatele. Policie České republiky okresnímu soudu dne 18. července 2007 sdělila, že trvalý pobyt má stěžovatel povolen na adrese Č. L., P. Z. 302/9. Jinou adresu pobytu stěžovatel neohlásil. Městský úřad Česká Lípa na základě dožádání doručil dne 9. srpna 2007 okresnímu soudu výpis z živnostenského rejstříku, ve kterém jako místo podnikání byla uvedena totožná adresa v Č. L. Nato okresní soud usnesením ze dne 15. srpna 2007 č. j. 10 C 203/2007-35 ustanovil stěžovateli opatrovníka.
15. Přezkum věcné správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci se z pravomoci Ústavního soudu vymyká za podmínky, že obecný soud své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodní a pokud v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu ze strany obecného soudu není obsažen prvek svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti. Taková pochybení Ústavní soud v posuzovaném postupu neshledal. Okresní soud v České Lípě splnil dostatečně zákonnou povinnost vyhledávací, neboť ustanovení opatrovníka účastníku řízení, jehož pobyt není znám, předcházelo řádné šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro další postup v řízení. V odůvodnění usnesení o ustanovení opatrovníka srozumitelně odůvodnil, jaké důvody ho vedly k aplikaci příslušných zákonných ustanovení, přičemž jeho závěry byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy.
16. Ústavní soud dále posoudil, zda ustanovený opatrovník (jednalo se o vyšší soudní úřednici Okresního soudu v České Lípě, tedy o zaměstnankyni soudu, který ve věci rozhodoval) hájil účinným způsobem práva stěžovatele. Ústavní soud opakovaně judikoval, že ustanovení opatrovníka nemůže být toliko formálním úkonem, jenž by měl pouze urychlit soudní řízení. Tak je tomu zejména tehdy, jestliže opatrovník se nezúčastnil jednání, které proběhlo před nalézacím soudem, a nepodal odvolání. Pokud soud pokračoval v řízení s ustanoveným opatrovníkem, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné předpoklady, odňal stěžovateli protiústavním způsobem možnost jednat před soudem.
17. Z obsahu soudního spisu Ústavní soud zjišťuje, že ustanovený opatrovník se jednání nařízeného okresním soudem na den 1. listopadu 2007 nezúčastnil a napadený rozsudek toliko dne 13. prosince 2007 převzal. Jakkoliv si Ústavní soud uvědomuje možnou obtížnost a problematičnost řešení obdobných situací, nelze obecný soud vyvázat z ústavní povinnosti zajistit spravedlivou ochranu oprávněným zájmům účastníků řízení. Ústavní soud v této části ústavní stížnosti námitky stěžovatele shledal důvodnými. Ustanovení opatrovníka bylo v posuzovaném případě ryze formálním úkonem, neboť ve věci nečinil žádné úkony (vyjádření, účast na jednání či podání opravného prostředku) a bylo mu jen doručováno.
18. Ústavní soud nenachází důvod pro změnu své dosavadní judikatury a setrvává na právním názoru, že k ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř. je možno přistoupit jen po vyčerpání dostupných možností zjištění aktuálního pobytu účastníka řízení. Jsou-li pak důvody pro ustanovení opatrovníka spolehlivě dány, avšak soud ustanoví opatrovníka pouze formálně, porušuje základní práva účastníka řízení.
19. Právo na přístup k soudu je základem ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, garantovaného čl. 36 a následujících Listiny, a proto je třeba skutkové podklady pro použití zákonem stanovených podmínek toto právo regulujících zkoumat vždy velmi obezřetně a pečlivě. Zároveň je třeba aplikovaná zákonná ustanovení vykládat tak, aby případné nedostatky či pochybení ze strany soudu nemohly být přičítány k tíži účastníků řízení.
20. Ústavní soud shledal, že uvedeným postupem obecného soudu byla stěžovateli odňata možnost reálně a efektivně jednat před soudem, vyjadřovat se k důkazům a činit návrhy, přičemž v řízení nebyla respektována rovnost účastníků, v důsledku čehož byla porušena stěžovatelova základní práva plynoucí z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
21. Proto Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 10 C 203/2007-38 podle ustanovení §82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
22. Pouze pro úplnost zbývá doplnit, že podstatou sporu samotného se Ústavní soud nezabýval, neboť mu to nepřísluší. Posouzení otázky, zda je stěžovatel povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení žalovanou částku či nikoliv, spadá do výlučné pravomoci nezávislého soudu, na kterém tedy bude, aby znovu za dodržení veškerých ústavně zaručených základních práv účastníků řízení věc posoudil a rozhodl.
23. Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a), §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu], neboť předmětný institut aplikuje dle své rozhodovací praxe zpravidla jen tehdy, měl-li by výkon napadeného rozhodnutí nezvratné důsledky osobní, vylučující i reparační či satisfakční funkci právní odpovědnosti. Předpoklad pro realizaci tohoto výjimečného postupu byl oslaben rovněž i tím, že o ústavní stížnosti rozhodl relativně nedlouho poté, co mu byla doručena.