ECLI:CZ:US:2009:4.US.2934.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2934/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti CDV-2, LTD, se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, AK se sídlem Elišky Peškové 15, 151 31 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2008 č. j. 34 Nc 7746/2004-123 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojila stěžovatelka proti shora označenému soudnímu rozhodnutí, jímž byla dle jejího názoru porušena základní práva, jež jsou jí garantována ustanoveními čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatelka v tom, že okresní soud v řízení o námitkách proti příkazu exekutora nesprávně a k tíži stěžovatelky vyložil ustanovení čl. 5 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., v rozhodném znění. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že citované ustanovení je vnitřně rozporné. Základem pro určení odměny exekutora je totiž ta část rozdělované podstaty, kterou byly uspokojeny nároky oprávněných. Aby však tato část mohla být zjištěna, musela by být odměna exekutora vyčíslena již před rozvrhem, což není možné. Tuto úpravu nelze dle názoru stěžovatelky vyložit v její neprospěch; jelikož se tak v projednávané věci stalo, došlo k porušení jejích shora uvedených základních práv.
Obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
II.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a netvoří proto jakousi další rozhodovací instanci. Do rozhodovací činnosti správních soudů by byl Ústavní soud v projednávané věci oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li by jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Stěžovatelka v projednávané věci napadá výklad ustanovení čl. 5 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb. Podle tohoto ustanovení: "Pokud při exekuci prodejem nemovitostí nebo při exekuci prodejem podniku byly uspokojeny zcela nebo zčásti nároky oprávněného, toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný anebo věřitele povinného, který podal přihlášku, je základem pro určení odměny ta část rozdělované podstaty, kterou byly takto uspokojeny nároky těchto osob." Ústavní soud uznává, že tato úprava je vnitřně rozporná, neboť "část rozdělované podstaty, kterou byly takto uspokojeny nároky těchto osob," tvoří základ pro výpočet odměny exekutora, přičemž však sama může být zjištěna až tehdy, když jsou náklady exekuce vyčísleny a odečteny od rozdělované podstaty.
Nelze však spatřovat protiústavnost v tom, že okresní soud překlenul tuto vnitřní rozpornost právní normy výkladem, který lze za daných okolností považovat za racionální a ústavně konformní. Pokud by okresní soud postupoval opačně (tj. nepokusil by se normu vyložit tak, aby ji bylo možno aplikovat), mohl by tím naopak porušit ústavně garantovaná práva soudního exekutora. Ústavní soud tedy nemá proti napadenému usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích z hlediska ústavnosti žádných námitek.
Navíc je třeba upozornit na skutečnost, že v napadeném rozhodnutí byly zvolený postup a důvody, které soud k rozhodnutí vedly, podrobně a otevřeně popsány; Ústavní soud proto ve zbytku na toto odůvodnění - maje je za ústavně konformní - odkazuje.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. března 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu