ECLI:CZ:US:2009:4.US.338.09.1
sp. zn. IV. ÚS 338/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky J. P., zastoupené JUDr. Yvonou Esterkovou, advokátkou se sídlem Dolní Česká 6, Znojmo, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 47/2008-141 ze dne 26. 11. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 12. 2. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") č. j. 17 Co 47/2008-141 ze dne 26. 11. 2008.
Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Znojmě (dále jen "okresní soud") výrokem I. rozsudku č. j. P 321/2006-91 ze dne 21. 11. 2007 zamítl návrh J. M. (dále jen "vedlejší účastník"), otce nezletilého J. M., aby bylo stěžovatelce, matce nezletilého, zvýšeno výživné. Krajský soud k odvolání vedlejšího účastníka změnil tento výrok tak, že výživné stanovené stěžovatelce rozsudkem okresního soudu č. j. Nc 238/2006-45 ze dne 26. 7. 2006 ve výši 500 Kč měsíčně zvýšil počínaje dnem 1. 5. 2007 na částku 3000 Kč měsíčně.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítala, že vydáním napadeného rozhodnutí byla porušena její ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 69 odst. 1 (zřejmě míněn čl. 96 odst. 1) a čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle přesvědčení stěžovatelky trpěl proces dokazování vadami, majícími ve svém souhrnu za následek vybočení z kautel spravedlivého procesu, a to zejména v tom ohledu, že krajský soud nedostál své povinnosti obstarat si všechny relevantní podklady nezbytné pro správné stanovení výše výživného, přestože se jednalo o řízení, v němž se uplatňuje zásada vyšetřovací, zakotvená v ustanovení §120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"). Krajský soud nedostatečně zdokumentoval majetkové a výdělkové poměry jak na straně vedlejšího účastníka, tak na straně stěžovatelky, a rovněž vycházel z neaktuálních informací o zdravotním stavu vedlejšího účastníka; jeho právní závěry tak byly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Stěžovatelka uvedla, které další důkazy bylo dle jejího názoru třeba v řízení provést, a odkázala v této souvislosti na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 519/04, I. ÚS 527/06 a usnesení sp. zn. I. ÚS 51/97. Z důvodů výše uvedených stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozsudek krajského soudu č. j. 17 Co 47/2008-141 ze dne 26. 11. 2008 svým nálezem zrušil.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li by takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.
Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelky, že by zjištěný skutkový stav neposkytoval dostatečnou oporu pro stanovení výše výživného pro nezletilého J. M. V nálezu sp. zn. I. ÚS 527/06 ze dne 7. 3. 2007 (dostupný na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud konstatoval, že: "Jakkoli se nejedná o osobu povinnou k poskytování výživného dle zákona o rodině, je zřejmé - z obecného pohledu - že pokud by bylo prokázáno v neurčitém počtu případů stejného druhu, že přítel rodiče s ním žije ve společné domácnosti a podílí se na uspokojování potřeb rodiny, mohla by taková blíže specifikovaná částka nalézat odraz i v poměrech rodiče, kterému bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, a tím i v poměrech nezletilého dítěte. Jedná se tedy o otázku životní úrovně rodiče a nezletilého dítěte, která je ze své podstaty založena na fakticitě, nikoli na "pouhé" právní stránce, tj. na tom, zda se jedná či nejedná o osobu dle zákona o rodině k vyživovací povinnosti povinnou; podíl např. druha na uspokojování potřeb rodiny se na životní úrovni člena rodiny projeví fakticky vždy (rozdíl je jen v míře); nepřihlížet k tomu by bylo v rozporu s reálným dějem, konstruováním fikce (což by mohlo vést až k absurdním důsledkům), k čemuž však není žádného rozumného důvodu." Krajský soud tedy správně přihlédl i k příjmům stěžovatelčina současného manžela P. P., profesionálního hokejisty, které mnohonásobně převyšovaly průměrný měsíční příjem, a to i v případě, že by, jak namítala stěžovatelka, od zaměstnavatele neobdržel vše, co mu dle jeho hráčské smlouvy náleželo. Soudem stanovená výše výživného, která činila 3 000 Kč měsíčně, nebyla dle názoru Ústavního soudu v takovém nepoměru ke zjištěným majetkovým poměrům stěžovatelky, aby byla způsobilá založit protiústavnost napadeného rozhodnutí. Závěr krajského soudu o nadbytečnosti dalšího dokazování pak shledal Ústavní soud plně ústavně konformním.
Ústavní soud při přezkumu napadeného rozhodnutí nezjistil ani existenci jiných vad, způsobilých konstituovat porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu