ECLI:CZ:US:2009:4.US.363.09.1
sp. zn. IV. ÚS 363/09
Usnesení
Usnesení Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 14. května 2009 sp. zn. IV. ÚS 363/09 ve věci ústavní stížnosti Základní organizace evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací se sídlem Bouzov 8, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2008 č. j. 6 Ads 105/2008-39 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2008 č. j. 30 Ca 16/2008-26, jež se týkala stěžovatelčiny žádosti o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost.
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným a doručeným dne 16. 2. 2009 elektronicky s připojením zaručeného elektronického podpisu se Základní organizace evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací se sídlem v Bouzově (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby - jak plyne z jeho obsahu - Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená procesní rozhodnutí týkající se zamítnutí její žádosti o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost.
Stěžovatelka uvedla, že si je vědoma podmínky povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem podle ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stejně jako skutečnosti, že Ústavní soud sám účastníkům řízení zástupce neustanovuje. Z důvodu nemajetnosti se proto obrátila na Českou advokátní komoru s žádostí o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby k zastupování v řízení před Ústavním soudem. Česká advokátní komora vydala dne 7. 1. 2009 rozhodnutí č. j. 2776/08/09, které stěžovatelka napadla u Městského soudu v Praze správní žalobou; řízení je vedeno pod sp. zn. 6 Ca 20/2009.
Stěžovatelka současně navrhla, aby Ústavní soud neodmítl její ústavní stížnost pro nesplnění této podmínky a přerušil řízení o této ústavní stížnosti do doby rozhodnutí Městského soudu v Praze o žalobě stěžovatelky sp. zn. 6 Ca 20/2009 proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 7. 1. 2009 č. j. 2776/08/09, eventuálně do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze vydanému v řízení 6 Ca 20/2009, bude-li tato podána s žádostí o přiznání odkladného účinku, popř. aby lhůtu k odstranění vad podání ve smyslu §34 odst. 1 ve spojení s §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu "stanovil až do doby 30 dnů od vydání rozhodnutí soudu o žalobě sp. zn. 6 Ca 20/2009".
II.
Z ústavní stížnosti a vyžádaných spisů Krajského soudu v Brně 30 Ca 16/2008 a 30 Ca 156/2008 vyplývají následující skutečnosti.
Stěžovatelka podala ke Krajskému soudu v Brně kasační stížnost proti rozhodnutí téhož soudu ze dne 22. 2. 2008 č. j. 30 Ca 16/2008-14. Podáním ze dne 15. 5. 2008 požádala o osvobození od soudních poplatků a navrhla, aby jí soud ustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Dne 20. 6. 2008 Krajský soud v Brně zamítl žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků (výrok I.), zamítl návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce (výrok II.), vyzval stěžovatelku, aby ve stanovené lhůtě předložila soudu plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o podané kasační stížnosti, případně doložila pověření svého zaměstnance s vysokoškolským právnickým vzděláním, včetně dokladu prokazujícího toto vzdělání, a poučil ji o následcích nesplněné této výzvy (výrok III.), vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve stanovené lhůtě a výši a poučil ji o následcích nesplnění této výzvy (výrok IV.).
Dne 27. 11. 2008 Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výrok II.). Konstatoval, že pro řízení o kasační stížnosti směřující proti usnesení ve věci osvobození od poplatků či ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti směřující do merita věci bylo již v předchozí judikatuře ustáleno, že v tomto typu řízení stěžovatelka nemusí být zastoupena advokátem. Dospěl však k závěru, že kasační stížnosti byla podána opožděně.
III.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti, kromě poukazu na právo na soudní ochranu, neuvedla jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci.
IV.
Ústavní soud považoval za nadbytečné a neúčelné vyzývat stěžovatelku k odstranění vady spočívající v nedostatku právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, resp. jakkoliv "vyčkávat" na skončení řízení před Městským soudem v Praze vedeného pod sp. zn. 6 Ca 20/2009, neboť, byť by i byla zmíněná vada napravena, nemohlo by to na zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti nic změnit.
Pokud jde o ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2008 č. j. 6 Ads 105/2008-39, Ústavní soud konstatuje, že toto rozhodnutí je v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněno a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež mu stěžovatelka patrně přisuzuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládá. Z toho důvodu postačí na obsah jeho odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Opakovat to, co již správně bylo tímto rozhodnutím řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.
Z uvedeného pak plyne, že byla-li kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2008 č. j. 30 Ca 16/2008-26 podána opožděně - kterýžto závěr Nejvyššího správního soudu Ústavní soud sdílí -, je ústavní stížnost v části směřující proti tomuto usnesení návrhem nepřípustným podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu z důvodu podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, neboť opožděné podání kasační stížnosti jest ztotožnitelné s jejím nepodáním.
Pro uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dílem jako nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a dílem jako zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.