ECLI:CZ:US:2009:4.US.574.09.1
sp. zn. IV. ÚS 574/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. U., zastoupeného Mgr. Kateřinou Lukešovou, advokátkou se sídlem Mladá Boleslav, Klaudiánova 135/1, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 8. července 2008 č. j. 55 To 407/2006-149 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 28. července 2006 č. j. 2 T 184/2004-107, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou stěžovatelem k poštovní přepravě dne 11. března 2009, která byla doplněna podáními ze dne 19. března 2009 a ze dne 14. května 2009, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů pro tvrzené porušení ústavního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv svobod a čl. 6 odst. 1 a 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. července 2006 č. j. 2 T 184/2004-107 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 8. července 2008 č. j. 55 To 407/2006-149 (dále jen "rozsudek odvolacího soudu"), uznán vinným spácháním trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona a za což byl podle §39a odst. 2 písm. c) trestního zákona za použití §35 odst. 2 trestního zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 trestního zákona zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. května 2002 č. j. 2 T 53/2002-60.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Z podané ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel podal podáním ze dne 29. července 2008 podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona. Předmětný podnět byl sdělením ministra spravedlnosti ze dne 14. října 2008, který byl stěžovateli doručen dne 30. října 2008, odložen s tím, že nebyly shledány důvody k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu ustanovení §266 odst. 1 a 2 trestního řádu.
Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatel ústavní stížnost podal k poštovní přepravě dne 11. března 2009. Z vyžádaných kopií doručenek, které Ústavnímu soudu doručil Okresní soud v Liberci ze spisu sp. zn. 2 T 184/2004 se podává, že právnímu zástupci stěžovatele Mgr. P. Š. byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 8. září 2008. Na doručence, kterou byl rozsudek odvolacího soudu doručován stěžovateli je poštovním doručovatelem poznamenáno, že stěžovatel odepřel písemnost přijmout dne 8. září 2008 z neznámých důvodů. Dle dikce ustanovení §64a odst. 2 trestního řádu, uzná-li předseda senátu, který písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno. Podle ustanovení §64a odst. 1 trestního řádu, odepře-li adresát písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s datem a důvodem odepření a písemnost se vrátí. Jak se zjišťuje z napadeného rozsudku odvolacího soudu, nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 8. července 2008. Z uvedeného lze mít za to, že rozsudek odvolacího soudu byl stěžovateli, stejně jako jeho právnímu zástupci, doručen dne 8. září 2008.
Stěžovatel by mohl docílit přezkumu napadených rozhodnutí Ústavním soudem jedině v případě, že by svou ústavní stížnost u Ústavního soudu podal v 60 denní lhůtě počítané od doručení rozsudku odvolacího soudu dne 8. září 2008. Nelze než uzavřít, že ústavní stížnost, kterou stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 11. března 2009, byla Ústavnímu soudu doručena zcela evidentně po uplynutí 60 denní lhůty určené pro její podání.
Výše uvedená lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavní soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.
Soudkyni zpravodajce proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2009
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka