ECLI:CZ:US:2009:4.US.612.09.1
sp. zn. IV. ÚS 612/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. dubna 2009 o ústavní stížnosti Z. V., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, AK Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 12. 2008 č. j. 7 C 155/89-2443 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení obecného soudu v jeho civilní věci s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Z podané ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 31. 12. 2008 č. j. 7 C 155/89-2443 zastavil řízení o neplatnost výpovědi, a to pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť jako žalovaná byla označena organizační složka zaměstnavatele postrádající způsobilost být účastníkem řízení.
Stěžovatel má za to, že vydáním takového rozhodnutí byla porušena zásada "ne bis in idem", neboť v téže věci již stejný soud pravomocně rozhodl rozsudkem ze dne 8. 10. 1991 č. j. 7 C 155/89. Soud měl proto stěžovatelovu žalobu zamítnout a nikoli zastavením řízení předchozí pravomocný rozsudek fakticky zrušit, a dopustit se tak rozkolísání právní jistoty. K přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že předmětná věc "podstatně přesahuje význam ústavní praxe a judikatury" a kritizuje svého opatrovníka, jímž byl v řízení před obecným soudem zastoupen, že proti napadenému usnesení nepodal odvolání, a nehájil tak jeho zájmy, čímž mu znemožnil přístup k soudům vyšších instancí.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda je podaná ústavní stížnost přípustná k projednání.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný či mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), tak jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí. Výjimku z tohoto pravidla pak mj. představuje ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jehož se stěžovatel dovolává a které stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
Z ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva, neboť nevyužil možnosti podat proti stěžovanému rozhodnutí odvolání; výše uvedené kritérium podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatele není splněno, neboť se nesmí jednat o situaci, která má ojedinělou, nahodilou povahu, ale musí mít dopad na širší okruh případů, vykazovat znaky obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním případem (srov. Wagnerová, E. a kol: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 387). Podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná k meritornímu projednání před Ústavním soudem.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2009
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj