ECLI:CZ:US:2009:4.US.751.09.1
sp. zn. IV. ÚS 751/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, AK se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2008 čj. 1 Co 416/2008-32 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2008 čj. 16 C 97/2006-27 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 30. 3. 2009 a doplněným dne 27. 5. 2009 se J. H. (dále jen "stěžovatel" případně "žalobce") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená procesní rozhodnutí obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků v řízení o ochranu osobnosti pro porušení čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "nalézací soud") 16 C 97/2006 vyplývají následující skutečnosti.
Žalobou podanou dne 6. 12. 2006 k nalézacímu soudu se žalobce domáhal ochrany osobnosti.
Dne 3. 8. 2007 nalézací soud žalobu v části směřující proti prvnímu žalovanému označenému jako "Žalovaný č. 1) zastoupený Českou republikou - Ministerstvem vnitra - Policií ČR - OŘ - SKPV Jičín" odmítl, neboť žalobce i přes výzvu a poučení ve stanovené lhůtě vadu žaloby spočívající v nedostatečném označení žalovaného neodstranil.
Dne 16. 10. 2007 nalézací soud nevyhověl žádosti žalobce o ustanovení zástupce - advokáta, neboť i když by to jeho majetkové, sociální, výdělkové, zdravotní a další poměry odůvodňovaly, i bez provedení dokazování bylo zřejmé, že nemohl s žalobou uspět.
Dne 1. 2. 2008 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") odvolání žalobce proti rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 3. 8. 2007 o odmítnutí žaloby proti prvnímu žalovanému jako opožděné odmítl (výrok I.) a rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 16. 10. 2007 o nevyhovění žádosti o ustanovení zástupce potvrdil (výrok II.). V odůvodnění mj. konstatoval, že i když nalézací soud ve vztahu k druhému žalovanému neuvedl důvody, pro které žalobce "nemůže se žalobou uspět", byl jeho závěr o zřejmé bezúspěšnosti žaloby správný, čemuž svědčilo vylíčení rozhodujících skutečností, jimiž žalobce odůvodňoval svoji žalobu.
Dne 29. 8. 2008 nalézací soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků ze stejných důvodů, ze kterých vycházel při předběžném posouzení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků při nevyhovění žádosti žalobce o ustanovení bezplatného zástupce - advokáta. I bez provedení dokazování totiž bylo zřejmé, že žaloba nebyla důvodná.
Dne 19. 12. 2008 odvolací soud k odvolání žalobce rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 29. 8. 2008 o nepřiznání osvobození od soudních poplatků potvrdil a poukázal na své předchozí rozhodnutí v dané věci ze dne 1. 2. 2008, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce, a to právě pro zřejmou bezúspěšnost žaloby vyplývající z vylíčení rozhodujících skutečností obsažených v žalobě.
Výše uvedená rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 29. 8. 2008 a odvolacího soudu ze dne 19. 12. 2008 jsou předmětem ústavní stížnosti.
Dne 26. 2. 2009 nalézací soud řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Konstatoval, že žalobce k výzvě soudu nezaplatil soudní poplatek splatný podáním žaloby a osvobození od soudních poplatků mu nebylo přiznáno. Proti rozhodnutí o zastavení řízení stěžovatel nepodal odvolání; do konce lhůty k odvolání poplatek nezaplatil.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva dle čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že obecné soudy nevyhověly jeho návrhům na ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků, ačkoliv pro to byly splněny podmínky ustanovení o. s. ř. Soudy nesplnily svoji povinnost zajistit všem účastníkům stejné možnosti k uplatnění svých práv vyplývající z ustanovení §18 o. s. ř. To vedlo k tomu, že nesprávně označil stranu žalovanou, žaloba byla považována za nedůvodnou, nebylo mu přiznáno osvobození od soudních poplatků, v důsledku čehož soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. Nalézací soud svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a odvolací soud nedostatečně přezkoumal.
IV.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným.
Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.
Navíc za situace, kdy v důsledku nečinnosti stěžovatele nalézací soud rozhodnutím ze dne 26. 2. 2009 řízení zastavil, postrádal by i případný vyhovující kasační nález jakýkoliv smysl.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu