ECLI:CZ:US:2009:4.US.758.09.1
sp. zn. IV. ÚS 758/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele J. P., zastoupeného JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 44, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008 sp. zn. 30 Co 302/2008 a Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. 5 C 302/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve své ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 30. března 2009 tvrdí, že odvolací soud nejenže rozhodl ve věci výživného manželky podle polských právních předpisů, zatímco soud I. stupně podle právního režimu českého, ale také bez jeho účasti, ačkoliv se řádně, s poukazem na nemoc, před jednáním omluvil a požádal o odročení. Tak došlo k tomu, že u soudu nebyly zohledněny všechny platby poukázané na výživné, nebyl vzat zřetel na jeho další vyživovací povinnost, určenou částkou 5.000,- Kč měsíčně, jakož i na to, že je cizím státním příslušníkem a soudní řízení mělo proběhnout nejen za jeho účasti ale také za účasti tlumočníka, který k nařízenému jednání nebyl ani přizván. Proto vyslovil přesvědčení, že došlo k zásahu do jeho práv, zakotvených v čl. 90 Ústavy České republiky a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. I s ohledem na své majetkové poměry, ovlivněné současnou celosvětovou hospodářskou situací, navrhl zrušení jak rozsudku Krajského soudu v Praze tak rozsudku Okresního soudu Praha-západ.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků a spisu Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 5 C 302/2007 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Pokud jde o jeho námitku k použití jiného právního předpisu odvolacím soudem, než učinil soud I. stupně, nutno konstatovat, že aplikaci polského zákona v rozhodnutí o povinnosti stěžovatele přispívat na potřeby žalobkyně nelze v dané věci považovat za překvapivý postup odvolacího soudu. K použití polského právního řádu došlo mezi účastníky již v době, kdy v Polsku jako manželé a občané Polské republiky uzavřeli smlouvu o úpravě vzájemné vyživovací povinnosti a vypořádání vzájemných majetkových vztahů, jejíž změny se domáhala žalobkyně u soudu až poté, co smlouvu přestal stěžovatel v plném rozsahu respektovat. Konečně postup odvolacího soudu neznamenal pro stěžovatele zhoršení jeho postavení v povinnosti přispívat na potřeby žalobkyně, naopak byl uplatněný nárok žalobkyně částečně zamítnut. V dalším pak lze na odůvodnění rozsudku v oblasti týkající se použití mezinárodní smlouvy ze dne 3. 4. 1989, publikované pod č. 42/1989 Sb., jakož i polského zákona o rodině a rodinné péči, odkázat. Ve věci výhrad stěžovatele proti odvolacímu soudu, který přes jeho žádost neodročil jednání nařízené na 10. 12. 2008, je třeba poukázat na důvodné použití §101 odst. 3 občanského soudního řádu, podle kterého může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka, který včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení - z obsahu podání stěžovatele ze dne 9. 12. 2008 vplývá, že ten sice požádal o odročení jednání nařízeného na 10. 12. 2008 s poukazem na nemoc a pracovní neschopnost, kopii dokladu vystaveného lékařem však soudu předložil až 12. 12. 2008. Stejně tak neobstojí tvrzení stěžovatele, týkající se neúčasti či předvolání tlumočníka k nařízenému jednání, když on i žalobkyně jsou cizími státními příslušníky. Z protokolů o průběhu řízení u soudu I. stupně je zřejmé, že stěžovatel český jazyk ovládá, konečně pak k jednání dne 10. 12. 2008 se tlumočník, řádně předvolaný soudem, dostavil. K dalším námitkám stěžovatele třeba dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 občanského soudního řádu a poněvadž obsah spisu svědčí o respektování citovaného ustanovení, nespadá do pravomoci Ústavního soudu takto provedené hodnocení důkazů dále přezkoumávat a případně hodnotit.
Pro výše uvedená zjištění byla ústavní stížnost navrhovatele směřující proti rozsudku odvolacího soudu jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Návrh napadající rozsudek soudu I. stupně je návrhem nepřípustným, když nesměřuje proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který byl stěžovateli k ochraně jeho tvrzeného práva zákonem poskytnut [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. e), §72 odst. 3 a 6 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu