ECLI:CZ:US:2009:4.US.768.09.1
sp. zn. IV. ÚS 768/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatele S. K., právně zastoupeného advokátem JUDr. Vilémem Peřinou, Brněnská 4, Ústí nad Labem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 9 To 117/2008 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. 9. 2008 sp. zn. 54 Nt 2/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 31. 3. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 4. 2001 sp. zn. 28 T 65/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2002 sp. zn. 9 To 118/2001, byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy podvodu a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání 3 roky. Následně podal stěžovatel návrh na obnovu řízení, který odůvodnil tím, že se dozvěděl, že znalec RNDr. I. T., byl pravomocně zproštěn obžaloby. Jeho trestní věc úzce souvisí s věcí stěžovatele a obsahuje nové skutečnosti, které předtím nebyly stěžovateli známy a proto je nemohl uplatnit jako součást své obhajoby. Obecné soudy návrhu stěžovatele na obnovu řízení nevyhověly a odmítly mu tak právo na nový spravedlivý proces, v němž by soud zhodnotil nově i skutečnost, že znalec nezpracoval žádný nepravdivý znalecký posudek, ač odsuzující rozsudky to konstatují a dovozují z toho, že navrhovatel spáchal trestný čin podvodu.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Stěžovatel ve svém návrhu vytýká obecným soudům především tu skutečnost, že v jeho věci nepovolily obnovu řízení poté, co se objevil nový důkaz. V rámci obnovy řízení je vždy třeba vyjít z toho, že ne každá nová skutečnost může mít natolik zásadní dopad na již skončený případ, aby jí bylo možno odůvodnit obnovu řízení. V předmětném případě by touto novou skutečností měl být rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, sp. zn. 53 T 12/2002, kterým byl soudní znalec zproštěn obžaloby. Z hlediska kautel spravedlivého procesu je dle Ústavního soudu podstatné, že se soudy touto skutečností zabývaly a své závěry také řádně odůvodnily. V odůvodnění rozhodnutí se soudy dostatečně zabývaly vztahem spáchaného trestného činu a nově navrženého důkazu, přičemž dospěly k závěru, že tento nový důkaz nehraje ve věci zásadní roli. Přehodnocovat tyto závěry pak Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší, neboť se v podstatě jedná o otázku hodnocení důkazů.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení daného základního práva došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však Ústavní soud v tomto případě nezjistil.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu