ECLI:CZ:US:2010:1.US.1030.10.1
sp. zn. I. ÚS 1030/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. dubna 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupené JUDr. Janou Havlíkovou, advokátkou se sídlem Brněnská 110, 592 31 Nové Město na Moravě, směřující proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 3. 2009 č. j. 9 C 542/2003-450, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 23. 7. 2009 č. j. 22 Co 342/2009-462, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. 4. 2010 učinila právní zástupkyně stěžovatelky podání u Ústavního soudu, jímž se měla stěžovatelka domáhat zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť jimi došlo k porušení vlastnické práva garantovaného čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny. Ústavní stížnost vykazovala formální vady [k ústavní stížnosti nebyla přiložena řádná plná moc ve smyslu ust. §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v níž by byla právní zástupkyně, určená stěžovatelce podle ust. §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, Českou advokátní komorou, zmocněna pro jednání před Ústavním soudem], Ústavní soud však vzhledem k níže uvedenému nevyzýval k jejich odstranění.
Usnesením okresního soudu bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo zakázáno stěžovatelce nakládat s nemovitostmi blíže označenými ve výroku rozhodnutí. Krajský soud usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil, jen upřesnil jeho znění tak, aby ve výroku odpovídalo navrženému petitu a obsahovalo přesný rozsah a obsah plnění, resp. přesné vymezení práv a povinností účastníků. Přes poučení odvolacího soudu, že proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné, podala stěžovatelka dovolání. To Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 5. 1. 2010 č. j. 23 Cdo 4618/2009-471 odmítl jako nepřípustné, neboť ze žádného ustanovení o. s. ř. (a to ani ust. §239 o. s. ř.) nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o nařízení předběžného opatření.
Ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené k jejímu podání.
Jednou z důležitých zákonných náležitostí návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti je dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ze shora uvedeného je zřejmé, lhůta pro podání ústavní stížnosti ve skutečnosti počala běžet po doručení shora uvedeného rozhodnutí krajského soudu z července roku 2009 a je též evidentní, že uplynula marně, když ústavní stížnost byla podána až v dubnu roku 2010. Zmeškání této lhůty přitom podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout. Na věc nelze ani aplikovat ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, neboť v daném případě nebylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné z důvodů, které by závisely na uvážení Nejvyššího soudu, nýbrž proto, že šlo o opravný prostředek ze zákona nepřípustný. Proto nelze podání dovolání ze strany stěžovatelky považovat za efektivní vyčerpání opravných prostředků, resp. vůbec nešlo v případě dovolání stěžovatelky o opravný prostředek, který by jí zákon dával k dispozici.
Z tohoto důvodu je třeba ústavní stížnost považovat za opožděnou, neboť byla podána po zákonem stanovené 60 denní lhůtě počítané ve vztahu k rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatelce zákon k ochraně jejich práva poskytl. Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem (§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2010
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj