ECLI:CZ:US:2010:1.US.1106.10.1
sp. zn. I. ÚS 1106/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem se sídlem Údolní 33, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23.11.2009 č. j. 68 To 404/2009-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti shora citovanému usnesení krajského soudu, kterým byla zamítnuta dle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 10. 2009 č. j. 5 Nt 1402/2009-14. Tímto prvostupňovým usnesením bylo rozhodnuto ve výroku I., že soudkyně Emílie Richterová není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci Okresního soudu v Přerově sp. zn. 5 Nt 1402/2009 (dle §30 odst. 1 tr. řádu), a ve výroku II. byl dle §286 odst. 2 tr. ř. zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci Okresního soudu pod sp. zn. 5 T 27/96, a to z důvodů uvedených v §283 písm. d) tr. řádu, neboť nebyly shledány důvody obnovy dle ust. §278 tr. řádu.
(Stěžovatelova argumentace napadá toliko druhý výrok z napadeného usnesení. Ten stížnostní soud zhodnotil jako správný, neboť stěžovatelův návrh na obnovu řízení byl opřen o shodné argumenty a důkazy, případně o shodné skutečnosti, které stěžovatel uváděl již ve svých předchozích návrzích na povolení obnovy řízení, které byly zamítnuty a v jednom případě byl návrh na obnovu řízení vzat zpět; tento nový návrh je pouze opakováním návrhů předchozích. Krajský soud proto dovodil, že o takovémto návrhu mohl soud prvního stupně rozhodnout zamítavým způsobem v neveřejném zasedání dle §286 odst. 2 tr. ř.).
Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho základní právo dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Namítá, že v jeho případě nebyly splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí soudu prvního stupně v neveřejném zasedání dle §286 odst. 2 tr. ř. V konkrétnostech prohlašuje, že v napadeném usnesení krajský soud uvádí, že o návrzích navrhovatele bylo jíž opakovaně v minulosti jednáno a rozhodnuto Okresním soudem v Přerově pod spis. zn. Nt 1701/97, 0Nt 1410/2005 a 0Nt 1406/2008. Takové tvrzení však dle stěžovatele neodpovídá skutečnosti. Usnesení sp. zn. Nt 1419/2005 ze dne 11. 9. 2006 nemohlo nabýt právní moci dne 6. 10. 2006, pokud navrhovatel prokazatelně vzal dne 9. 1. 2006 svůj návrh na povolení obnovy řízení zpět. Pokud jde o usnesení č.j. 0Nt 1406/2008-39, v tomto rozhodnutí Okresní soud v Přerově vzal na vědomí zpětvzetí návrhu na povolení obnovy řízení, jak je zmíněno dokonce i v usnesení Okresního soudu v Přerově spis. zn. 5Nt 1402/2009 ze dne 19. 10. 2009; proto nemohlo být tímto rozhodnutím rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení, jak je uvedeno v napadeném usnesení krajského soudu.
II.
Stěžovatel původně (podáním ze dne 22. 6. 2010) vznesl námitku podjatosti soudce JUDr. Vojena Güttlera. Jeho podjatost odůvodnil pouze tím, že tento soudce rozhodl v senátě o jeho ústavní stížnosti usnesením sp. zn. I. ÚS 448/99. Toto usnesení mělo údajně porušit ústavní zásadu ústnosti a veřejnosti soudního jednání. Stěžovatel uvedl, že výrok a odůvodnění tohoto usnesení je "podvod směřující k oklamání zájmů společnosti a ústavního zřízení České republiky, práv a oprávněných zájmů navrhovatele a příslušníků rodiny...".
V této souvislosti Ústavní soud konstatuje, že povinnost být zastoupen advokátem se vztahuje na celé řízení před Ústavním soudem. Proto - aby byla námitka podjatosti právně relevantní - musí být učiněna a odůvodněna advokátem stěžovatele. K odstranění výše uvedeného nedostatku této námitky mu Ústavní soud stanovil lhůtu 10 dnů (od doručení výzvy). Ve výzvě Ústavní soud uvedl, že pokud ve stanovené lhůtě nebude uvedená vada návrhu odstraněna, nebude námitka podjatosti považována za právně relevantní. Současně zaslal Ústavní soud advokátovi kopii přípisu stěžovatele ze dne 22. 6. 2010, v němž týž předmětnou námitkou podjatosti vznesl.
Na to právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu sdělil, že neobdržel od stěžovatele pokyn k uplatnění námitky podjatosti vůči soudci JUDr. Vojenu Güttlerovi a jako právnímu zástupci stěžovatele mu není znám žádný právní důvod k vznesení takové námitky.
Za tohoto stavu nemohl Ústavní soud považovat uvedenou námitku podjatosti vznesenou toliko samotným stěžovatelem za právně relevantní, tedy o ní rozhodnout ani nemohl.
III.
1) Jak konstatoval již Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 321/04, "Podle stávající zákonné úpravy v §286 odst. 1 tr. řádu je veřejnost řízení o návrhu na povolení obnovy řízení pravidlem. Neveřejné zasedání se může konat jen za podmínek §286 odst. 2 tr.ř., tj. v případech nedostatku podmínek řízení (§282 odst. 3 tr.ř.) a případech opakovaného návrhu, opřeného o tytéž skutečnosti a důkazy, jako návrh dříve podaný a pravomocně zamítnutý. V řízení o dalších návrzích bude tedy záležet na okolnostech případu. Zásadně je třeba trvat na kontradiktorním projednání návrhu v případech, kdy se nejedná o prosté opakování předcházejícího návrhu."
2) Okresní soud i krajský soud postavily svá rozhodnutí na premise, že stěžovatelův návrh na obnovu řízení byl návrh opakovaný, opřený o tytéž skutečnosti a důkazy, jako návrh dříve podaný a pravomocně zamítnutý. Z tohoto důvodu byl dle §286 odst. 2 tr. ř. stěžovatelův návrh zamítnut v neveřejném zasedání.
Stěžovatel však s touto výchozí premisou soudních rozhodnut nesouhlasí. V tomto směru se proto orientuje i podstata ústavněprávního přezkumu, tedy zkoumá dodržení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel konkrétně namítá, že v případě vedeném pod sp. zn. Nt 1419/2005 a 0Nt 1406/2008 nebyl jeho návrh na povolení obnovy řízení pravomocně zamítnut, a proto není naplněna podmínka "pravomocného zamítnutí" dle §286 odst. 2 tr. ř.
3) I kdyby však byla stěžovatelova námitka v souladu s realitou, stěžovatel nereflektuje důsledně, že odůvodnění rozhodnutí okresního soudu i stížnostního soudu hovoří nejen o předchozím pravomocném zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení vedeném pod sp. zn. Nt 1419/2005 a 0Nt 1406/2008, ale též o případu současně vedeném i pod sp. zn. Nt 1701/97 (srov. např. str. 4 napadeného usnesení krajského soudu: "Dále OS v Přerově ve svém nynějším rozhodnutí zcela správně uvádí, že o obsahově zcela shodných návrzích ods. J. D. na povolení obnovy řízení v trestní věci OS v Přerově pod sp. zn. 5T 27/96 bylo již opakovaně v minulosti jednáno a rozhodnuto Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. Nt 1701/97, 0Nt 1419/2005 a 0Nt 1406/2008...", nebo str. 2 usnesení soudu prvního stupně). Stěžovatel přitom v ústavní stížnosti nijak nezpochybňuje premisu obecných soudů, že ve věci sp. zn. Nt 1701/97 podal návrh, opřený o tytéž skutečnosti a důkazy, jako návrh podaný v nyní posuzované věci a že byl též pravomocně zamítnut. Současně platí, že požadavek opakovaného návrhu, opřeného o tytéž skutečnosti a důkazy, jako návrh dříve podaný a pravomocně zamítnutý, je dle §286 odst. 2 tr. ř. naplněn již v případě jediného opakovaného návrhu, opřeného o tytéž skutečnosti a důkazy, jako návrh dříve podaný a pravomocně zamítnutý.
Za tohoto stavu je zřejmé, že i kdyby měl stěžovatel pravdu, že v případě sp. zn. 0Nt 1419/2005 a 0Nt 1406/2008 nebyl jeho návrh na povolení obnovy řízení pravomocně zamítnut (neboť návrh byl vzat zpět), byla by naplněna podmínka opakovaného návrhu (opřeného o tytéž skutečnosti a důkazy, jako návrh dříve podaný a pravomocně zamítnutý) dle §286 odst. 2 tr. ř., a to již s ohledem na jeho předchozí návrh ve věci sp. zn. Nt 1701/97. (Ostatně i krajský soud v napadeném rozhodnutí na str. 4 reflektuje, že v řízení sp. zn. 0Nt 1406/2008 vzal stěžovatel svůj návrh na povolení obnovy řízení zpět.)
4) Z uvedených důvodů tedy nelze než námitku stěžovatele jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
5) K tomu lze dodat následující skutečnosti.
Stěžovatel namítá, že v případě sp. zn. 0Nt 1419/2005 nebyl jeho návrh na povolení obnovy řízení pravomocně zamítnut, neboť usnesení sp. zn. 0Nt 1419/2005 nemohlo nabýt právní moci dne 6. 10. 2006, pokud navrhovatel prokazatelně vzal dne 9. 1. 2006 svůj návrh na povolení obnovy řízení zpět.
Je pravdou, že na č.l. 3 (0Nt 1419/2005) je založen přípis stěžovatele ze dne 9.1. 2006, v němž se uvádí, že "Ve shora uvedené věci probíhá řízení o návrhu a povolení obnovy trestní věci 5T 27/96 pro důvod uvedený v §280 odst. 4 tr. řádu. Tento návrh na povolení obnovy ve svůj prospěch beru zpět." Posléze následuje text uvozený slovem "Odůvodnění:", v němž stěžovatel však argumentuje věcně ohledně věci 5T 27/96, ve které podal návrh na povolení obnovy řízení. Dne 12. 1. 2006 bylo sice vyhlášeno usnesení Okresního soudu v Přerově, kterým byl věcně návrh na povolení obnovy řízení (5 T 27/96) přezkoumán a zamítnut, a nebylo tedy reflektováno stěžovatelovo zpětvzetí návrhu (srov. č. l. 6 spisu 0Nt 1419/2005). Nicméně stěžovatel mohl namítat - poté, co se dozvěděl o existenci takového usnesení okresního soudu - že okresní soud nevzal v úvahu jeho zpětvzetí návrhu na povolení obnovy řízení; to však neučinil. Naopak, ve svém přípisu ze dne 13. 1. 2006 okresnímu soudu adresovaném (č.l. 7-8 spisu 0Nt 1419/2005) stěžovatel již uvádí, že "Dne 9.1.2006 jsem tento návrh na povolení obnovy trestní věci 5T 27/96 ve svůj prospěch vzal zpět...Tento návrh ze dne 9.1.206 beru zpět."; posléze však argumentuje opět věcně ohledně věci 5T 27/96. Ve stížnosti (ze dne 23.2.2006) proti předmětnému usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 12.1.2006 pak stěžovatel nenamítá, že soud ignoroval zpětvzetí návrhu na povolení obnovy řízení (srov. č.l. 11-12 spisu 0Nt 1419/2005); naopak tvrdí, že má "právo na obnovu řízení". Uvedený postup nenamítá ani v doplnění své stížnosti (srov. č. l. 14-17 spisu 0Nt 1419/2005). Ke stížnosti stěžovatele bylo poté usnesení okresního soudu ze dne 12. 1. 2006 zrušeno (srov. č. l. 25-26 spisu 0Nt 1419/2005), leč pro jiné důvody, než že by nebylo respektováno zpětvzetí návrhu stěžovatelem. Ani následně, při znovurozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení okresním soudem, stěžovatel nenamítal, že by soud ignoroval zpětvzetí návrhu na obnovu řízení (srov. protokol o veřejném zasedání na č. l. 39 spisu 0Nt 1419/2005). Proti následně vydanému zamítavému rozhodnutí (ze dne 11. 9. 2006) o návrhu na povolení obnovy řízení pak stěžovatel stížnost ani nepodal.
Za tohoto procesního stavu se jeví (mimo jiné) námitka stěžovatele v ústavní stížnosti, že usnesení sp.zn. 0Nt 1419/2005 nemohlo nabýt právní moci dne 6. 10. 2006, pokud stěžovatel prokazatelně vzal dne 9. 1 .2006 svůj návrh na povolení obnovy řízení zpět, nejen jako účelová, ale i nepřípustná, neboť stěžovatel tuto námitku v řízení před obecnými soudy neuplatňoval, i když tak učinit mohl.
IV.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Pokud jde o náklady řízení, obecně platí, že účastníci nesou vlastní náklady řízení před Ústavním soudem, byť z tohoto pravidla existují výjimky. Stěžovatel opřel svůj návrh o ustanovení §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; tu mu nelze vyhovět, protože jeho ústavní stížnost byla odmítnuta, takže zákonné podmínky použití tohoto předpisu nejsou splněny.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2010
Vojen Guttler v. r.
předseda senátu