ECLI:CZ:US:2010:1.US.1308.09.1
sp. zn. I. ÚS 1308/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. S., zastoupeného JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem Svitavy, Náměstí Míru 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2008, čj. 2 Ko 99/2008 - 170, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 20. 5. 2009, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Podle stěžovatele nebyly v jeho případě splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 3 OSŘ, neboť podle lékařské zprávy byla jeho neschopnost zúčastnit se řízení u soudu pouze přechodná. Opatrovník byl nečinný, neinformoval jej o doručených písemnostech ani ho nikdy nekontaktoval. Soud tak jeho ustanovením postupoval nepřípustně formalisticky s cílem urychlit řízení. Shora označené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2008, čj. 2 Ko 99/2008 - 170, nebylo stěžovateli doručeno.
II.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2008, čj. 77 K 77/2007 - 87, byl na majetek stěžovatele prohlášen konkurs. K jeho odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2008, čj. 2 Ko 99/2008 - 170, napadené usnesení potvrdil a rozhodl o výši hotových výdajů a odměny opatrovníka stěžovatele, advokáta Mgr. Z. K., za jeho zastupování v odvolacím řízení.
K ustanovení opatrovníka stěžovateli došlo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2008, čj. 2 Ko 99/2008 - 162. Opatrovníkem mu byl ustanoven advokát Mgr. Z. K. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2008, čj. 2 Ko 99/2008 - 170 (napadené touto ústavní stížností), bylo opatrovníkovi stěžovatele doručeno dne 8. 12. 2008. Včasnost podání ústavní stížnosti stěžovatel odvíjí od data 23. 3. 2009, kdy zmíněné usnesení převzala u soudu paní S., jako jeho zmocněnec.
III.
Poté co Ústavní soud prostudoval obsah ústavní stížnosti a napadeného unesení, dospěl k závěru, že je podána opožděně. Stěžovatel spatřuje porušení práva na spravedlivý proces ve skutečnosti, že mu byl v řízení před odvolacím soudem ustanoven opatrovník, ač pro to nebyly splněny potřebné předpoklady. O ustanovení opatrovníka byl informován, protože mu zmíněné usnesení bylo řádně doručeno. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení, ale veškerá jeho argumentace v podstatě směřuje proti usnesení, jímž mu byl ustanoven opatrovník. Samotnému ustanovení opatrovníka se však tehdy nijak nebránil. To ostatně vyplývá i z jeho dopisu ze dne 19. 11. 2008 (který připojil k ústavní stížnosti), v němž m.j. Vrchnímu soudu v Praze sdělil, že se nemůže s opatrovníkem spojit a sám opatrovník jej rovněž nekontaktoval. Stěžovatel požádal soud o odročení zmíněného ústního jednání s tím, že se ho chce osobně zúčastnit.
Za situace, kdy stěžovatel jednak věděl, že mu soud ustanovil opatrovníka, jednak věděl, že ve věci proběhne jednání dne 20. 11. 2008, se tedy měl ustanovení opatrovníka adekvátním způsobem bránit. To neudělal, protože byl zřejmě s jeho ustanovením srozuměn. Poté tedy měl svého opatrovníka, v souladu se zásadou "vigilantibus iura scripta sunt" (pozn. "právo přeje bdělým"), kontaktovat a požádat o součinnost. To se samozřejmě týká i doručení napadeného usnesení, neboť bylo na stěžovateli, aby se opatrovníka dotázal na výsledek jednání a zmíněné rozhodnutí si od něj vyžádal. Stěžovatel byl v tomto směru pasivní a aktivní začal být až v březnu 2009, kdy jeho zmocněnec zmíněné rozhodnutí na soudu vyzvedl.
Ústavní stížnost byla stěžovatelem předána k poštovní přepravě dne 19. května 2009. V odvolacím řízení před Vrchním soudem v Praze, které skončilo napadeným usnesením, byl stěžovatel řádně a kvalifikovaně zastoupen opatrovníkem z řad advokátů. Za situace, kdy zmíněné usnesení bylo tomuto opatrovníkovi doručeno dne 8. 12. 2008, nelze tuto ústavní stížnost považovat za podanou včas. Na základě shora uvedených skutečností byla ústavní stížnost odmítnuta soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2010
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu