ECLI:CZ:US:2010:1.US.1384.10.1
sp. zn. I. ÚS 1384/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Moravia Shop Invest s. r. o., se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 66, zastoupené JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. 32/117, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 37 Co 84/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").
Jedná se o usnesení, kterým ve věci návrhu stěžovatelky na obnovu řízení (původně vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 94/98, mezi žalobcem ALSTOM s. r. o. a žalovanou stěžovatelkou), po odvolání společnosti ACB Ponava s. r. o., Krajský soud v Brně změnil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2009, čj. 18 C 50/2008 - 73, tak, že připustil vedlejší účastenství ACB Ponava s. r. o. ve sporu na straně společnosti ALSTOM s. r. o.
V ústavní stížnosti stěžovatelka argumentovala tím, že v řízení o obnově není přípustné vedlejší účastenství toho, kdo nebyl účastníkem v řízení původním. Proto vzala zpět svůj návrh na připuštění společnosti ACB Ponava s. r. o., jako vedlejší účastnice, když navíc pozbyla přesvědčení, že ta by mohla mít na jeho výsledku právní zájem. Z §235d OSŘ je patrná vázanost soudu dispozicí žalobce, a to i pokud jde o vedlejší účastenství. Obecné soudy se navíc ani nezabývaly otázkou, zda je osvědčen právní zájem této vedlejší účastnice pro vstup do řízení. Přitom v souvislé věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 87/2009 bylo řízení proti vedlejší účastnici vyloučeno k samostatnému projednání s tím, že věci spolu nesouvisí.
II.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala návrh na obnovu řízení původně vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 94/98. Jednalo se o řízení o určení vlastnictví k nemovitostem mezi žalobcem (společností ALSTOM s. r. o.) a žalovanou stěžovatelkou. V uvedeném řízení stěžovatelka neuspěla. Poté podala návrh na obnovu zmíněného řízení, který se projednává u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 50/2008. Tento soud, usnesením ze dne 19. 10. 2009, čj. 18 C 50/2008 - 73, nepřipustil vedlejší účastenství ACB Ponava s. r. o. na straně společnosti ALSTOM s. r. o. (společnost ACB Ponava s. r. o. totiž dne 8. 6. 2007 uzavřela se společností ALSTOM s. r. o. kupní smlouvu na nemovitosti, které byly předmětem původního sporu). K odvolání společnosti ACB Ponava s. r. o. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 37 Co 84/2010, vyslovil, že její vedlejší účastenství je přípustné).
III.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K zásahu je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. Jinými slovy, Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů výkladem podústavního práva nebo přehodnocováním dokazování provedeného soudy, pokud nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Podstatou ústavní stížnosti a v ní namítaného porušení práva na spravedlivý proces je nesouhlas stěžovatelky se závěrem odvolacího soudu o tom, že vedlejší účastenství je v rámci řízení o obnově přípustné. Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Brně nezasáhl do práva stěžovatelky na spravedlivý proces.
Podle §93 OSŘ se jako vedlejší účastník může vedle navrhovatele nebo odpůrce zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, pokud nejde o řízení o rozvod, neplatnost manželství, nebo určení, zda tu manželství je či není (odstavec 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odstavec 2). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odstavec 3).
Podle §235a odst. 2 OSŘ pak pro řízení o žalobě na obnovu platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li dále stanoveno něco jiného. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky. Pokud za dané procesní situace Krajský soud v Brně vedlejší účastenství společnosti ACB Ponava s. r. o. připustil, postupoval v souladu se zákonem.
K námitce stěžovatelky, že obecné soudy nezkoumaly "naléhavý právní zájem" zmíněné vedlejší účastnice, Ústavní soud připomíná, že pojem "právní zájem na výsledku řízení" není v občanském soudním řádu blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechal na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje.
Hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení a jeho smyslem je tedy posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné.
V posuzovaném případě se naléhavým právním zájmem vedlejší účastnice, v souladu s povahou jeho rozhodnutí o připuštění vedlejšího účastenství, zabýval odvolací soud, který jej zhodnotil jako existující. Poukázal přitom na to, že v původním řízení se jednalo o určení vlastnictví k nemovitostem, které následně vedlejší účastnice získala kupní smlouvou. Takovému jeho závěru pak nelze z ústavněprávního hlediska cokoli vytknout.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelky a na základě toho mu nezbylo než její ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu