ECLI:CZ:US:2010:1.US.168.10.1
sp. zn. I. ÚS 168/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. T. Š., zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským se sídlem Praha 1, ul. 28. října 1001/3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 16 C 2794/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 20. 1. 2010 a doplněnou zejména podáním z 22. 1. 2010 a z 8. 2. 2010 domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí. Opírá jí zejména o následující důvody:
Dne 4. 2. 1998 podal Dopravní podnik hlavního města Prahy, a. s. (dále jen "dopravní podnik") proti stěžovatelce žalobu na částku 206,- Kč s příslušenstvím. Obvodní soud pro Prahu 7 se jí pokoušel doručit platební rozkaz sp. zn. 11 Ro 13/98 vydaný 4. 7. 2000. To se nepodařilo. Proto soud platební rozkaz zrušil a nařídil jednání na den 13. 12. 2002, kdy dopravnímu podniku plně vyhověl.
Tímto postupem obvodního soudu došlo podle stěžovatelky k porušení jejich základních subjektivních práv (svobod), která jsou jí garantována zejména čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Meritem ústavní stížnosti je stěžovatelkou tvrzená skutečnost, že ji nikdy nebyla doručena ani žaloba dopravního podniku [z úřední činnosti je přitom Ústavnímu soudu známo, že dopravní podnik podal proti stěžovatelce patrně 17 žalob], ani předvolání k ústnímu jednání. O tom, že je proti ní vedeno soudní řízení, se - podle svého tvrzení - dozvěděla 18. 11. 2009. Stěžovatelka v této souvislosti upozorňuje především na to, že není možné, aby soud měl u ní vykázáno doručení předvolání k ústnímu jednání. Stěžovatelce rovněž není jasné, jak jí soud mohl doručit žalobu; k doručení do vlastních rukou nedošlo, nedošlo ani k náhradnímu doručení a pokud byl stěžovatelce, jako osobě neznámého pobytu, ustanoven opatrovník, stalo se tak v rozporu se zákonem, neboť soud neprovedl žádné rozsáhlejší šetření ohledně místa jejího skutečného pobytu. Zarážející je podle stěžovatelky také skutečnost, že u výše zmiňovaného ústního jednání trvajícího 15 minut bylo vyhověno všem sedmnácti žalobám dopravního podniku; náhradu nákladů řízení přitom soud přiznal dopravnímu podniku za každou žalobu zvlášť.
II.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda byly splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný či mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), tak i jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatňováním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Výjimku z tohoto pravidla pak mj. představuje ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
Ústavní soud si vyžádal spisy vedené Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 16 C 2794/2002 (dále jen "spis") a pod sp. zn. 16 C 2587/2002 (dále jen "sběrný spis"). Zjistil, že stěžovatelce opatrovník ustanoven nebyl, neboť obvodní soud neměl o bydlišti stěžovatelky, zejména na základě informací poskytnutých Městskou evidencí obyvatel, Generálním ředitelstvím Vězeňské služby České republiky, pochybnosti; ani Česká pošta nereferovala, že by se stěžovatelka na adrese, kam jí bylo soudem doručováno, nezdržovala [srov. č.l. 5, 7 sběrného spisu a například č.l. 4 spisu]. Ústavní soud dále zjistil, že stěžovatelka, patrně poté, co zjistila, že je proti ní vedeno mj. řízení pod sp. zn. 16 C 2794/2002, podala dne 4. 12. 2009 k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 žalobu pro neúčinnost doručení - touto ústavní stížností napadeného - rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 16 C 2794/2002, a to v souladu s ustanovením §50d o. s. ř., ve znění novely č. 7/2009 Sb. (srov. č.l. 14 spisu). Její žaloba však byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 1. 2010, č.j. 16 C 2794/2002-18, zamítnuta s poučením, že se stěžovatelka může proti tomuto usnesení odvolat [k přípustnosti odvolání v tomto případě srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 350 - 356]. Stěžovatelka se však neodvolala a citované usnesení nabylo právní moci dne 30. 1. 2010 - srov. č.l. 18 spisu. Je tedy zjevné, že stěžovatelka v rámci své obrany zvolila určitou procesní taktiku, v rámci níž však ale nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva ve výše uvedeném smyslu poskytuje. V právě projednávané věci pak není podle přesvědčení Ústavního soudu splněno ani shora zmíněné kritérium podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatelky ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) cit. zákona (k výkladu těchto pojmů srov. např. Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 387)].
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Nad rámec toho Ústavní soud podotýká, že argument stěžovatelky týkající se nesprávného ustanovení opatrovníka je lichý, neboť soud ji žádného opatrovníka neustanovil. Ostatně, sama částka 206,- Kč, jíž se napadený rozsudek týká, je zjevně bagatelní povahy, což Ústavní soud rovněž nemůže nereflektovat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2010
Vojen Guttler v. r.
soudce zpravodaj