ECLI:CZ:US:2010:1.US.1923.07.1
sp. zn. I. ÚS 1923/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele J. K., (v době podání návrhu v Psychiatrické léčebně Šternberk) proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 2 Nt 110/2007, a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 38 L 52/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud několika stručnými podáními, ke kterým přiložil (napadená) rozhodnutí orgánů veřejné moci, s tvrzením, že byl nezákonně odsouzen a se žádostí, aby byla tato rozhodnutí "přešetřena a byly přijaty patřičné závěry".
Jednalo se o usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 2 Nt 110/2007, kterým bylo v trestní věci stěžovatele podle §72 odst. 4 trestního zákona za použití §351a trestního řádu jeho psychiatrické ochranné léčení v ambulantní formě přeměněno na psychiatrické ochranné léčení ve formě ústavní; dále šlo o rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 38 L 52/2007, jímž bylo rozhodnuto, že další držení stěžovatele v ústavu zdravotnické péče v Psychiatrické léčebně ve Šternberku je přípustné po dobu šesti měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku.
Podle ust. §75 odst. 1 zákona ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Pravomoc Ústavního soudu spočívá tedy především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených v nichž protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem, tedy především prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících konkrétní řízení; pravomoc Ústavního soudu tedy zásadně směřuje, za splnění dalších podmínek zákona, vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci.
V daném případě byla napadena soudní rozhodnutí prvostupňová; proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 2 Nt 110/2007, bylo přípustné podat stížnost (s odkladným účinkem) do tří dnů ode dne oznámení ke Krajskému soudu v Ostravě; proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 38 L 52/2007, bylo možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci. To je ostatně uvedeno i v části "Poučení" těchto rozhodnutí obecných soudů.
Je tedy zřejmé, že ve smyslu citovaného §75 odst. 1 zákona ani stěžovatel, ani jeho opatrovník ustanovený pro řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení v ústavu zdravotnické péče Mgr. R. F. v době podání ústavní stížnosti nevyužili všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně práva poskytoval.
Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost byla podána nekvalifikovaným způsobem, a stěžovatel ani nebyl pro řízení před Ústavním soudem řádně zastoupen advokátem; nicméně, z posouzení všech jejích okolností jakož i přiložených soudních rozhodnutí bylo zjevné, čeho se stěžovatel domáhal. Nezbylo proto, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný, aniž Ústavní soud podrobně zkoumal její formální nedostatky, resp. aniž by vyzýval stěžovatele nebo jeho opatrovníka k jejich odstranění, neboť by to bylo v dané fázi řízení nadbytečné a na nepřípustnosti stížnosti by to nemohlo nic změnit.
Pouze pro úplnost lze doplnit, že se nelze obracet přímo na Ústavní soud při každém úkonu nebo postupu orgánu veřejné moci, který je subjektivně pociťován jak procesně vadný. Stěžovatel měl v rámci neukončeného řízení otevřeny veškeré procesní možnosti a opravné prostředky; případná pochybení - která mohla zasahovat i do ústavní roviny - bylo nutno napravit obvyklým a zákonem předvídaným postupem, především samotnými obecnými soudy. Jak již Ústavní soud mnohokrát zdůraznil, ochrana ústavnosti v demokratickém právním státě není a nesmí být pouze jeho úkolem, ale povinností veškerých orgánů veřejné moci. Ústavní soud může zasahovat jako "ultima ratio" teprve v případě jejich selhání a nelze jej stavět v zásadě na počátek tohoto řetězce. V tomto přístupu se odráží i zásada minimalizace zásahu do pravomoci jiných orgánů, kterou Ústavní soud při své činnosti důsledně dodržuje.
Na základě uvedených skutečností byl návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2010
Vojen Guttler v. r.
soudce zpravodaj