ECLI:CZ:US:2010:1.US.2261.09.1
sp. zn. I. ÚS 2261/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem Praha 6, Španielova 1267, proti nařízení výkonu trestu odnětí svobody Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 1 T 71/2000, a proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 10 v souvislosti s tímto nařízením, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti T. P. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení rozhodnutí o nařízení výkonu trestu, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 10 (dále též "obvodní soud"), jako jiného zásahu orgánu veřejné moci do jeho základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Požadoval, aby Ústavní soud zakázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, v souvislosti s tímto nařízením výkonu trestu, pokračovat v porušování jeho základních práv a svobod.
Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil stěžovateli výkon úhrnného a společného trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který mu byl uložen rozsudkem téhož soudu ze dne 14. 7. 2003, sp. zn. 1 T 71/2000, za trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 trestního zákona. Toto nařízení bylo doručeno Vězeňské službě dne 25. 6. 2009 s tím, že jako předpokládaný nástup trestu byl stanoven den 25. 8. 2016.
Stěžovatel poukázal na to, že na základě Evropského zatýkacího rozkazu ze dne 10. 7. 2006 byl dne 15. 5. 2008 vydán z Irska do České republiky. Zatýkací rozkaz se vztahoval pouze na trestní stíhání vedené u Krajského soudu v Praze (dále též "krajský soud") pod sp. zn. 4 T 64/2005. Na jiné trestné činy, než uvedené ve zmíněném rozkazu a odpovídající obžalobě podané u krajského soudu, nebyl zatýkací rozkaz vystavený. Po vydání do České republiky byl pravomocně uznán vinným a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. K výkonu tohoto trestu byl v květnu roku 2009 přemístěn do Věznice Horní Slavkov. V červenci roku 2009 mu bylo sděleno, že v této věznici má vykonávat i trest odnětí svobody v trvání jednoho roku uložený mu shora označeným rozsudkem obvodního soudu. V této souvislosti poukázal na ustanovení §406 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), upravující zásadu speciality, která je prolomena výjimkami uvedenými pod písmeny a) - f) tohoto ustanovení. Avšak ani jedna z těchto výjimek není u stěžovatele naplněna. Navíc, soudci obvodního soudu k jeho žádosti o sdělení stanoviska ze dne 13. 6. 2008, zda se vzdává uplatnění této zásady [viz §406 odst. 1 písm. e), odst. 2 TrŘ] sdělil, že trvá na dodržení zásady speciality a žádá, aby byl stíhán pouze pro trestné činy, pro něž byl na základě Evropského zatykače vydán. I přesto obvodní soud, v rozporu se zmíněnou právní úpravou a zásadou, rozhodl o nařízení výkonu trestu a tímto svým postupem měl porušit shora označená ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele.
Po prostudování ústavní stížnosti a připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 1 T 71/2000, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s postupem obvodního soudu, který předcházel nařízení výkonu trestu. Jeho pochybení spatřuje ve skutečnosti, že nerespektoval zásadu speciality upravenou v §406 odst. 1 TrŘ a nařídil výkon trestu, ač zatýkací rozkaz, na jehož základě byl vydán do České republiky, zněl na jiné trestné činy a jiné trestní stíhání a stěžovatel trval na dodržení zásady speciality [§406 odst. 1 písm. e) TrŘ]. Podle §406 odst. 1 TrŘ: "Osobu, která byla předána z jiného členského státu, nelze stíhat, omezit její osobní svobodu či ji osobní svobody zbavit pro jiný trestný čin spáchaný před předáním než ten, pro který byla předána; to neplatí, jestliže (...) předaná osoba se po svém předání výslovně vzdala práva na uplatnění zásady speciality (...), příslušný orgán předávajícího státu, který osobu předal, udělil souhlas se stíháním předané osoby pro další trestný čin spáchaný před jejím předáním (...)." Pokud takový souhlas chybí, podle odst. 3, "podá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu žádost o souhlas se stíháním pro jiné trestné činy."
Jak vyplývá ze spisového materiálu, stěžovatel, přípisem ze dne 26. 6. 2008, trval na dodržení zásady speciality a žádal, aby byl stíhán jen ve věci vedené u Krajského soudu v Praze, pro kterou byl na základě Evropského zatýkacího rozkazu vydán do České republiky (viz č. l. 374 spisu). Již v této době probíhal písemný kontakt mezi obvodním soudem a Ministerstvem spravedlnosti ČR, za účelem získání informací k podání žádosti podle §406 odst. 3 TrŘ, o souhlas irské strany s výkonem trestu odnětí svobody uloženého stěžovateli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 7. 2003, sp. zn. 1 T 71/2000 (č. l. 373 spisu). Na podkladě získaných informací obvodní soud podal dne 15. 12. 2008 prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti ČR předmětnou žádost (č. l. 382 spisu). V roce 2009 obvodní soud zaslal Vězeňské službě nařízení výkonu trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku uloženého stěžovateli shora označeným rozsudkem obvodního soudu (č. l. 395 spisu). Dne 22. 1. 2010 příslušný irský soud udělil ke všem podaným žádostem, mj. i k žádosti obvodního soudu, souhlas s dalším trestním stíháním stěžovatele či jeho výkonem trestu odnětí svobody (č. l. 398 spisu).
Z uvedeného je zřejmé, že požadavek stěžovatele na intervenci Ústavního soudu není ani opodstatněný ani aktuální. V postupu obvodního soudu, který i přes negativní stanovisko stěžovatele a ještě před rozhodnutím irské strany nařídil výkon trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, uložený stěžovateli jmenovaným soudem, nelze spatřovat stěžovatelem tvrzený zásah do jeho práv. Sice by bylo procesně "vhodnější", kdyby obvodní soud vyčkal s nařízením výkonu trestu až po udělení souhlasu irské strany, přesto ani v době nařízení výkonu trestu odnětí svobody k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nemohlo dojít. Faktický výkon trestu odnětí svobody, který byl stěžovateli uložen rozsudkem obvodního soudu, nebyl v době nařízení výkonu trestu zahájen, neboť má být započat až v roce 2016. I v případě neudělení souhlasu irskou stranou by tak byl dostatečně dlouhý čas na jeho odvolání. K nařízení výkonu trestu bylo přistoupeno po podání žádosti o souhlas irské strany.
Pro úplnost je vhodné dodat, pokud by Ústavní soud posuzoval ústavní stížnost ještě před rozhodnutím irské strany (o žádosti obvodního soudu o souhlas s výkonem trestu odnětí svobody uloženého stěžovateli rozsudkem jmenovaného soudu), musel by ji, s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, odmítnout jako předčasně podanou, tudíž nepřípustnou. Řízení o udělení souhlasu podle §406 odst. 3 TrŘ nebylo ukončeno a k zahájení výkonu trestu má dojít až v roce 2016, tzn. že k zásahu do sféry stěžovatele nedošlo.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu