ECLI:CZ:US:2010:1.US.2298.10.1
sp. zn. I. ÚS 2298/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zastoupeného Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2010, čj. 41 Cm 26/2009-49, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel brojí ústavní stížností proti shora označenému rozsudku, jímž byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti Stavebnímu bytovému družstvu Vsetín o zaplacení částky 4111 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel navrhuje zrušení tohoto rozhodnutí, neboť jím bylo porušeno jeho ústavní právo zakotvené v čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Porušení tohoto práva stěžovatel spatřuje v tom, že bytové družstvo neprávem z částek, které stěžovatel uhradil do fondu oprav domu, použilo 4111 kč na vyplácení odměny správci domu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.
Napadené rozhodnutí obecného soudu je řádně odůvodněno, jeho úvahy jsou logické a nelze v nich spatřovat libovůli či jiný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Z odůvodnění vyplývá, že stěžovatel uzavřel s bytovým družstvem dne 8. 9. 2003 smlouvu o zajišťování správy společných částí domu. V této smlouvě vyslovil souhlas s tím, aby správce i nadále postupoval v rozsahu a způsobem stanoveným vnitrodružstevními předpisy a zvyklostmi. Dle čl. F) odst. 8 písm. d) prohlášení vlastníka budovy ze dne 25. 4. 2000 představují náklady na správu domu mj. též mzdové náklady na domovníka. Ve směrnici č. 18/2001 se pak stanoví, že zdrojem financování odměn výboru samosprávy domu je "Fond dlouhodobá záloha na opravy a dodatečné investice". V letech 2005 až 2008 schválilo společenství vlastníků jednotek odměny samosprávy, a v rámci toho stanovilo i podíl stěžovatele. Tyto částky byly použity ze správného fondu, a proto soud žalobu zamítl. Ústavní soud na těchto ustanoveních nic protiústavního neshledává, neboť stěžovatel byl pouze povinen zaplatit to, k čemu se ve smlouvě zavázal, a co konec konců předpokládá i §4 odst. 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb.
Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stejný osud sdílí i návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 11. listopadu 2010
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu