ECLI:CZ:US:2010:1.US.2333.09.1
sp. zn. I. ÚS 2333/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Jiřinou Křížovou, advokátkou v Rožnově pod Radhoštěm, Boženy Němcové 1720, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 308/2009-255 ze dne 8. června 2009 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 16 C 76/2005-207 ze dne 12. ledna 2009, ve znění doplňujícího rozsudku č. j. 16 C 76/2005-213 ze dne 26. ledna 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 308/2009-255 ze dne 8. června 2009 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 16 C 76/2005-207 ze dne 12. ledna 2009, ve znění doplňujícího rozsudku č. j. 16 C 76/2005-213 ze dne 26. ledna 2009. Rozsudkem soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku bylo ve výroku I žalované uloženo zaplatit stěžovateli částku 19.465,- Kč a co do částky 11.655,- Kč byla žaloba zamítnuta; ve výroku II byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 4.929,- Kč a co do částky 8.231,- Kč se státu náhrada nákladů nepřiznala; ve výroku III bylo žalované uloženo zaplatit stěžovateli na nákladech řízení částku 4.305,- Kč; ve výroku IV bylo žalované uloženo zaplatit stěžovateli 2% úrok z prodlení ročně z částky 19.465,- Kč od 1. 10. 2004 do zaplacení a co do zaplacení 2% úroku z prodlení z částky 11.655,- Kč od 1. 10. 2004 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a IV v části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 8.107,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. 10. 2004 do zaplacení a v části, jíž byla zamítnuta žaloba co do částky 11.655,- Kč s úroky z prodlení, potvrzen. Ve zbylé napadené části výroků I a IV a ve výrocích II a III byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba na zaplacení částky 2.906,- Kč s úroky z prodlení byla zamítnuta; žalované byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení 1.567,- Kč a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 2.961,- Kč; stěžovateli byla uložena i povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.582,- Kč. Napadenými rozhodnutími byla podle jeho názoru porušena ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v následujících skutečnostech:
Stěžovatel je se svou rodinou (manželka, syn P. s manželkou a 2 dětmi) a se žalovanou spoluuživatelem rodinného domu; dům je předmětem sporu mezi ním a žalovanou od roku 1998. Žalovaná bydlí sama, je osvobozena od soudních poplatků a k ochraně jejích zájmů je ustanoven advokát. Stěžovatel sám byl v řízení osvobozen od úhrady soudního poplatku z jedné poloviny. Stěžovatel i jeho manželka jsou oba starobní důchodci.
Stěžovatel sám však na své náklady zajišťuje údržbu celého domu a také jeho vytápění (zajištění paliva, jeho zpracování a vlastní topení). U soudu doložil potřebné doklady o skutečných nákladech na topení; podkladem žaloby byl posudek M. K. Soud vzhledem k zpochybnění správnosti těchto dokladů ustanovil znalce Ing. J. P., který zpracoval znalecký posudek, ale soud prvního stupně podle něho rozhodl pouze z části. Stěžovatel předložil odborné vyjádření znalce L. M. a další důkazy, "které soudem zamítnuty nebyly, ale přesto s nimi nebylo pracováno". Stěžovatel namítá, že znalecký posudek Ing. P. je nepoužitelný, protože je zpracován podle naprosto nepoužitelných předpisů týkajících se podnikatelské sféry. Odvolací soud vycházel z toho, že závěry znaleckého posudku nelze použít a za použití ustanovení §136 o. s. ř. stanovil podle vlastní úvahy náklady na ohřev teplé užitkové vody ve výši 25 % a snížil hodnotu práce stěžovatele za topení na částku 13.560,- Kč. Stěžovateli přisoudil pouze částku 6.780,- Kč za obsluhu topení, což je v rozporu s obyčejnou logikou a s běžnými cenami.
Stěžovatel dále namítal, že ustanovení znalce nenavrhoval, sám doložil řádné doklady o nákupu uhlí včetně jeho dopravy, ale přesto má za nepoužitelný znalecký posudek zaplatit státu částku 2.961,- Kč.
Stěžovatel dále napadal nerovnost účastníků před soudem, protože žalovaná by si měla své náklady platit sama a nemá zákonný nárok na ustanoveného advokáta ani na osvobození od soudních a jiných poplatků, neboť zcela svévolně a záměrně neplatí za teplo vůbec nic.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud všechna napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Krajský soud v Ostravě ve stručném vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Okresní soud ve Frýdku-Místku k ústavní stížnosti sdělil, že ve svém rozhodnutí uvedl důvody, kterého vedly k výroku o věci samé, byť respektuje poněkud odlišný názor odvolacího soudu. Dále uvedl, že rozhodnutí o osvobození žalované od soudních poplatků a následném ustanovení zástupce z řad advokátů předcházelo šetření osobních a majetkových poměrů žalované; podmínky osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce byly splněny. Za tohoto stavu nevzal Ústavní soud uvedená vyjádření za základ svého rozhodnutí, neboť nic nového - oproti napadeným rozhodnutím - nepřinášela.
III.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 16 C 76/2005 vedený u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Ze spisu zjistil, že stěžovatel se jako žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 32.120,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. 10. 2004 do zaplacení (dále jen "příslušenství"). Žalobu odůvodnil tím, že na základě rozhodnutí Státního notářství ve Frýdku-Místku ze dne 25. 3. 1991 a darovací smlouvy ze dne 8. 4. 1991 je společně se žalovanou spoluvlastníkem rodinného domu v Palkovicích 450. Oba účastníci v domě bydlí, ale žalovaná nepřispívá na náklady spojené s provozem domu, zejména na vytápění. Uvedl, že celkové náklady za topení v letech 2004 a 2004 včetně jeho práce činily 96.362,50 Kč. Rodinný dům je dvoupodlažní a jsou v něm 3 bytové jednotky; jednu obývá stěžovatel s manželkou, druhou bytovou jednotku obývá jeho syn s rodinou a třetí bytovou jednotku užívá žalovaná. Vzhledem k tomu, že se jeho syn na úhradě nákladů také podílí, požaduje stěžovatel od žalované náhradu nákladů na topení ve výši jedné třetiny, tj. po zaokrouhlení částku 32.120,- Kč.
Soud prvního stupně rozsudkem č. j. č. j. 16 C 76/2005-207 ze dne 12. ledna 2009 vyhověl žalobě pouze z části. Uložil žalované zaplatit stěžovateli z titulu bezdůvodného obohacení částku 19.465,30, která podle jeho názoru odpovídala poměru započitatelné plochy, již žalovaná užívala (16,62 % započitatelné plochy z celkové započitatelné plochy 284,99 m2). Zde vycházel ze znaleckého posudku Ing. P. Odečetl také náklady na ohřev teplé vody, protože ta do bytové jednotky užívané žalovanou nebyla zavedena. Ve zbývající částce 11.655,- Kč žalobu zamítl. V rozsahu odpovídajícím úspěchu stěžovatele ve věci rozhodl soud prvního stupně o jeho povinnosti nahradit náklady řízení státu (4.929,- Kč) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit stěžovateli náklady řízení (4.305,- Kč). Doplňujícím rozsudkem č. j. 16 C 76/2005-213 ze dne 26. ledna 2009 rozhodl ještě o příslušenství ze žalovaných částek tak, že je přiznal z přisouzené částky a zamítl z částky, v níž byla žaloba zamítnuta.
K odvolání stěžovatele do zamítavé části výroku I rozsudku soudu prvního stupně a k odvolání žalované do přisuzující části výroku I s příslušenstvím (která uvedla, že souhlasí se zaplacením částky 9.452,- Kč s příslušenstvím a odvoláním napadla přisuzující výrok do částky 10.013,- Kč s příslušenstvím), Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 11 Co 308/2009-255 ze dne 8. června 2009 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a IV v části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 8.107,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. 10. 2004 do zaplacení a v části, jíž byla zamítnuta žaloba co do částky 11.655,- Kč s úroky z prodlení. Ve zbylé napadené části výroků I a IV a ve výrocích II a III byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba na zaplacení částky 2.906,- Kč s úroky z prodlení byla zamítnuta; žalované byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení 1.567,- Kč a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 2.961,- Kč; stěžovateli byla také uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.582,- Kč. Pro výpočet takto přisouzené částky vycházel částečně odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Z celkové vytápěné plochy odečetl plochu skleníku, takže celková vytápěná plocha činila 177,6 m2 a na žalovanou tak připadalo 26,6 % této započitatelné plochy bez skleníku. Dále odvolací soud konstatoval, že žalovaná neměla možnost užívat teplou vodu, kdežto stěžovatel a jeho syn ano, a zohlednil pouze obsluhu jednoho kotle topení, protože druhým kotlem byl vyhříván skleník. Podle názoru odvolacího soudu nelze použít znalecký posudek Ing. P., který provedl výpočet tak, jakoby šlo o dodávku teplé vody dodavatelem a ne vlastníkem domu. Množství uhlí i práce na ohřev teplé vody by bylo lze zjistit jen s nepoměrnými obtíženi a proto soud podle §136 o. s. ř. stanovil podle své úvahy, že z množství koksu a práce lze započíst na ohřev teplé vody 25 %. Dospěl k celkové částce nákladů 65.764,- Kč. Z této částky připadá na žalovanou podle poměru započitatelné plochy 26,7 %, tj. 17.559,- Kč. Tuto částku má žalovaná zaplatit jako svůj podíl na nákladech na koks, uhlí, jejich dovoz a na práci vynaloženou stěžovatelem. Pravomocně již bylo stěžovateli z této částky přiznáno 9.452,- Kč (v této části žalovaná nenapadla rozhodnutí soudu prvního stupně); zbylou částku 8.107,- Kč je žalovaná povinna stěžovateli zaplatit včetně úroku z prodlení, neboť nepopřela, že byla upomínána o zaplacení svého podílu. S ohledem na tyto závěry tedy odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 8.107,- Kč s příslušenstvím, potvrdil tento rozsudek v zamítavé části výroku I a IV (co do částky 11.655,- Kč s příslušenstvím) a zamítl žalobu na zaplacení další částky 2.906,- Kč s příslušenstvím. Vzhledem k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů státu, o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a dále o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, jak je uvedeno shora.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele jak s hodnocením důkazů, tak i se zjištěným skutkovým stavem a vyvozenými právními závěry. Ústavní soud mu nepřisvědčil. Obecné soudy postupovaly v procesu dokazování v souladu s příslušnými procesními předpisy, se zásadou volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) a každý důkaz hodnotily jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Soudu prvního stupně nelze vytýkat ani ustanovení znalce; je v rozporu s obsahem spisu tvrzení stěžovatele, že obecný soud znalce ustanovil bez jeho souhlasu. Právní zástupce stěžovatele při ústním jednání dne 25. 1. 2007 totiž uvedl, že se k názoru soudu ustanovit znalce přiklání - č.l. 68.
Ústavní soud poukazuje zejména na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, který - po posouzení skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně včetně podkladů ze znaleckého posudku - velmi podrobně odůvodnil, proč přistoupil ke změně rozhodnutí uvedeného soudu. Jeho postup má oporu ve zjištěném skutkovém stavu a vychází z příslušných hmotněprávních předpisů, které vykládá i aplikuje ústavně konformním způsobem. Pokud jde o námitku stěžovatele týkající se znaleckého posudku Ing. P., Ústavní soud konstatuje, že krajský soud nevyloučil celý znalecký posudek. Postupoval podle něho, pokud jde o stanovení započitatelné plochy pro vytápění a posouzení náročnosti samotné práce stěžovatele při obsluze topení; výtku vyslovil pouze ve vztahu ke stanovení nákladů na ohřev teplé vody. V tomto směru dal - důsledně vzato - stěžovateli za pravdu. Pochybení znalce napravil postupem podle ustanovení §136 o. s. ř., jehož použití v daných souvislostech nelze ani z hlediska zásad spravedlivého soudního řízení neakceptovat.
Ústavní soud dodává, že napadenými rozhodnutími bylo stěžovateli přisouzeno celkem 17.559,- Kč s příslušenstvím, byl tedy v tomto rozsahu úspěšným, a proto v této části napadených rozhodnutí nemohlo být zasaženo do jeho ústavní pořádkem chráněných základních práv. Pokud jde o zamítavé části výroků napadených rozhodnutí, Ústavní soud - s ohledem na výše uvedené - usuzuje, že ani zde nebylo zasaženo do jeho základních práv, zejména do práva na spravedlivý proces, protože obecné soudy při vyslovení zamítavých výroků měly oporu v provedeném dokazování a věc posoudily v souladu s příslušnými právními předpisy. Jednalo se tu pouze o aplikaci a výklad běžného práva, kterou obecné soudy provedly způsobem ústavně konformním. Za této situace není věcí Ústavního soudu, aby do takového výkladu jakkoli zasahoval.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2010
Vojen Güttler v.r.
předseda senátu