ECLI:CZ:US:2010:1.US.2462.10.1
sp. zn. I. ÚS 2462/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. N., zastoupeného JUDr. Marií Hohenbergerovou, advokátkou se sídlem Děčín, Čs. armády 36, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ČR ze dne 9. 8. 2010, čj. 1400/2008-MOT-T/78, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2010, čj. 2 To 16/2010 - 1313, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2009, čj. 1 Nt 110/99 - 1081, takto:
Vykonatelnost rozhodnutí Ministra spravedlnosti ČR ze dne 9. srpna 2010, čj. 1400/2008-MOT-T/78, se odkládá do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal proti výše uvedeným rozhodnutím ústavní stížnost, neboť v nich spatřuje porušení svých základních práv a svobod zakotvených čl. 7 odst. 7, čl. 36 odst. 2, čl. 38 odst. 2, čl. 43 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), čl. 3 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva") a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému nelidskému a ponižujícímu zacházení a trestání.
V ústavní stížnosti uvedl, že byl v roce 1994, po svém odjezdu ze země, gruzínskými státními orgány obviněn z vraždy, kterou nespáchal, a v roce 2008 byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 15 let. Napadená rozhodnutí, umožňující jeho vydání v extradičním řízení do Gruzie, představují podle stěžovatele vážné ohrožení jeho života vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu, neboť trpí hepatitidou typu C, která vyžaduje důslednou léčbu.
Stěžovatel rovněž argumentuje špatnými poměry v Gruzínských věznicích a tím, že je podle jeho tvrzení určitými osobami usilováno o jeho život. Obává se msty ze strany státních orgánů, neboť má za to, že je pro ně osobou nepohodlnou vzhledem k informacím, které získal za svého působení ve funkci ředitele odboru na ministerstvu financí, které bylo podle něj i důvodem jeho falešného obvinění z vraždy. Stěžovatel má rovněž obavy z krevní msty ze strany rodiny poškozeného, která se zúčastnila všech jednání extradičního řízení konaného v České republice.
Stěžovatel podal proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 9. prosince 2009 žalobu ke Krajskému soudu v Brně, která přes to, že je jí přiznán odkladný účinek, nezabránila rozhodnout v extradičním řízení o přípustnosti jeho vydání do Gruzie dříve, než bude o žalobě ve věci mezinárodní ochrany rozhodnuto. Řízení tak nesplňuje podmínky čl. 13 Úmluvy, neboť stěžovateli hrozí deportace ještě před ukončením řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí Ministerstva vnitra. Stěžovatel proto s ústavní stížností spojil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ministra spravedlnosti ČR ze dne 9. 8. 2010, čj. 1400/2008-MOT-T/78.
Ústavní soud může podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny. Odložení vykonatelnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jeho neprodlený výkon by znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu