ECLI:CZ:US:2010:1.US.2478.10.1
sp. zn. I. ÚS 2478/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Na Hradbách 9/118, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. 11 Co 204/2010-83, ze dne 26. 5. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 24. 8. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, jíž stěžovatel brojil proti v záhlaví citovanému rozhodnutí.
Z ústavní stížnosti samé, jakož i ze soudního spisu Okresního soudu v Ostravě-Porubě,sp. zn. 57 C 50/ 2009 Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 204/2010-83 ze dne 26. 5. 2010, bylo změněno usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 57C 50/2009-65 ze dne 2. 10. 2009 tak, že se nepopouští vstup stěžovatele do řízení jako dalšího účastníka na straně žalovaného. Tímto usnesením bylo vyhověno právě odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 57C 50/2009-65 ze dne 2. 10. 2009, ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 57C 50/2009-78 ze dne 8. 12. 2009, kterým byl k návrhu žalobce připuštěn vstup stěžovatele do řízení jako dalšího účastníka na straně žalovaného.
Stěžovatel v podstatě namítá, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě nebylo nijak rozhodnuto o nákladech řízeni (výrok o nákladech řízeni v tomto usneseni zcela chybí), takže procesně úspěšnému stěžovateli nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil na svého právního zástupce.
Vzhledem k dále uvedeným důvodům, pro které byla ústavní stížnost odmítnuta, není třeba obsah ústavní stížnosti ani jí napadeného rozhodnutí dále rekapitulovat.
II.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda byly splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Ústavní soud zjistil, že v právě projednávaném případě tyto předpoklady splněny nejsou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. (srov. §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost (zásadně) nepřípustná.
Podmínky citovaných ustanovení však nejsou splněny. Posledním procesním prostředkem, který měl stěžovatel k dispozici, byl totiž návrh na doplnění rozhodnutí ve smyslu §166, §167 odst. 2 o. s. ř. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2247/08 ze dne 20. 10. 2008; např. též Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 375). Podle obsahu spisu však stěžovatel takový návrh nepodal.
Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou splněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V právě projednávané věci však - podle přesvědčení Ústavního soudu - shora zmíněná podmínka podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) cit. zákona však splněna není (k výkladu těchto pojmů srov. např. Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 386, 387)]. Ostatně, ani sám stěžovatel to netvrdí.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2010
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj