ECLI:CZ:US:2010:1.US.2732.10.1
sp. zn. I. ÚS 2732/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci navrhovatele I. S., zastoupeného Mgr. Ing. Milanem Sochorem, advokátem, se sídlem Divadelní 6, 602 00 Brno, o návrhu na zrušení části věty druhé odst. 2 §141 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním znějící "jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a" takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Navrhovatel se svým podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 9. 2010 domáhal, aby Ústavní soud zrušil část věty druhé odst. 2 §141 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") znějící "jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a".
Věta druhá odst. 2 §141 trestního řádu stanovuje podmínky pro napadení usnesení stížností jakožto řádným opravným prostředkem tak, že usnesení soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni. Stěžovatel namítá rozpor s právem na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 až 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), kdy tvrdí, že právní úprava, která je navrhována ke zrušení, mu neposkytuje ve smyslu citovaných článků ústavního pořádku žádnou ochranu.
Stěžovatel rovněž požádal o náhradu nákladů jeho právního zastoupení ve výši 4400 Kč s tím, že je studentem prezenční formy doktorského studia, tedy dosud bez vlastních příjmů, pobírá pouze studijní stipendium a jeho životní potřeby nadále zajišťují jeho rodiče.
II.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") pak stanovuje, kdo, a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy).
Podle ustanovení §64 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni: prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, vláda za podmínek uvedených v §118, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v §119 odst. 4, soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy jsou oprávněni podat: vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v §119 odst. 4, zastupitelstvo kraje, Veřejný ochránce práv, ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky kraje a hlavního města Prahy a jde-li o návrh na zrušení právního předpisu obce, věcně příslušný ministr, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje a hlavního města Prahy, zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží. Ústavní soud shledává, že navrhovatel není žádným z uvedených subjektů a není proto v dané věci aktivně legitimován.
Fyzickou osobou může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. To však toliko spolu s ústavní stížností, kdy jejich uplatněním nastala skutečnost, která je jejím předmětem (srovnej §64 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. d), §74 zákona o Ústavním soudu). Petit ústavní stížnosti musí ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a §82 odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci.
Petit nyní projednávaného návrhu žádá zrušení právních předpisů, aniž by požadoval, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud, který je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, konstatuje, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení §72 a násl. zákona o Ústavním soudu (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 791/04 in http://www.usoud.cz).
Vzhledem k tomu, že návrh nebyl podán spolu s ústavní stížností a navrhovatel není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých částí, Ústavnímu soudu nezbylo, než jej odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Protože návrh byl odmítnut, nebylo ani podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu možné, aby bylo vyhověno požadavku stěžovatele na náhradu nákladů jeho právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2010
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj