ECLI:CZ:US:2010:1.US.2878.10.1
sp. zn. I. ÚS 2878/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Františka Duchoně a soudce zpravodaje Pavla Rychetského v řízení o ústavní stížnosti Ing. P. G., zastoupeného JUDr. Jiřím Kúrem, advokátem se sídlem v Bruntále, Opletalova 6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. července 2010 č. j. 5 As 26/2010-45 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. května 2010 č. j. 22 Ca 75/2009-15, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §123b odst. 4, §123c odst. 3 a §123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení §123b odst. 4, §123c odst. 3 a §123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že v jejich důsledku byla porušena jeho základní práva vyplývající z čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 4 odst. 1, 3 a 4, čl. 5, čl. 14 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 a čl. 13, příp. čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ústavní stížností podal rovněž návrh na zrušení §123b odst. 4, §123c odst. 3 a §123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o silničním provozu"), a na přijetí výroku, v němž by bylo konstatováno, že "výkon státní moci při aplikaci některých ustanovení HLAVY V. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v platném znění, není souladný s ustanovením části článku 2 odst. (3) Ústavy".
Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a příslušného spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22Ca 75/2009 se podává, že stěžovatel byl na základě oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvy k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne 20. listopadu 2008, vyhotoveného Městským úřadem Bruntál, č. j. DSH-87832-08 (dále jen "oznámení a výzva"), vyzván k odevzdání řidičského průkazu příslušnému úřadu do 5 pracovních dnů ode dne doručení oznámení. Současně byl touto písemností vyrozuměn, že uplynutím 5 pracovních dnů od doručení předmětného oznámení pozbývá své řidičské oprávnění ve smyslu §123c odst. 3 zákona o silničním provozu. Součástí oznámení a výzvy bylo i poučení, že proti provedení záznamu může stěžovatel u městského úřadu podat námitky s tím, že budou-li námitky shledány oprávněnými, nejpozději do 10 pracovních dnů provede tento úřad opravu záznamu o dosaženém počtu bodů v registru řidičů. Shledá-li uplatněné námitky jako neodůvodněné, rozhodnutím je zamítne.
Na základě uvedeného oznámení a výzvy odevzdal stěžovatel dne 24. listopadu 2008 svoje řidičské oprávnění a ve smyslu poučení uplatnil námitku proti záznamu bodů. Ta byla městským úřadem shledána důvodnou, neboť bylo zjištěno, že přestupek ze dne 25. září 2007, řešený Policií ČR DI Bruntál, za který byl stěžovateli započítán 1 bod, nebyl porušením povinností spadajících do bodového hodnocení. Dne 8. prosince 2008 byl proto stěžovateli řidičský průkaz vrácen.
Stěžovatel rovněž napadl uvedené oznámení a výzvu podáním Městskému úřadu Bruntál ze dne 19. prosince 2008, které označil jako odvolání proti oznámení. Sdělením Městského úřadu Bruntál, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 5. ledna 2009 č. j. DSH/95940-08/42-2008/mer (dále jen "sdělení") bylo stěžovateli sděleno, že proti oznámení o dosažení počtu 12 bodů a výzvě k odevzdání řidičského průkazu nelze podat odvolání, protože se nejedná o rozhodnutí ve správním řízení. K odnětí řidičského oprávnění došlo přímo na základě §123c odst. 3 zákona o silničním provozu v důsledku dosažení počtu 12 bodů, které jsou obecním úřadem obce s rozšířenou působností pouze zaznamenávány, a tedy se nejedná o sankci udělenou ve správním řízení. Pravomocnými rozhodnutími ve věci stěžovatele jsou pokuty udělené v blokovém řízení za přestupky, kterých se dopustil porušením povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích. Proti tomuto sdělení podal stěžovatel žalobu, kterou se ve správním soudnictví domáhal jeho zrušení.
Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 14. května 2010 odmítl žalobu stěžovatele, protože sdělení považoval za pouhý přípis, kterým městský úřad sdělil stěžovateli v reakci na jeho podání, že proti oznámení nebylo odvolání přípustné, a zároveň ho poučil o možnosti podat námitky proti provedení záznamu bodů. Nejednalo se tedy o rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 soudního řádu správního, kterým se rozumí takový úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. V dané věci proto nebyly splněny podmínky řízení o žalobě proti aktu správního orgánu.
Stěžovatel podal proti uvedenému usnesení kasační stížnost, která byla napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. července 2010 zamítnuta. Tento soud se ztotožnil s právními závěry Krajského soudu v Ostravě, podle kterých výše uvedené sdělení nebylo rozhodnutím, které je možné přezkoumat soudem podle §65 odst. 1 soudního řádu správního.
Proti oběma uvedeným rozhodnutím obecných soudů podal stěžovatel ústavní stížnost. Stěžovatel se domnívá, že byl v důsledku shora popsaného skutkového stavu protiústavně omezen ve výkonu oprávnění své každodenní činnosti, související s jeho podnikatelskými aktivitami. Dále byl neoprávněně a bezdůvodně, byť dočasně, zbaven oprávnění řídit motorové vozidlo. Ve vztahu k napadeným ustanovením zákona o silničním provozu uvedl, že v jejich důsledku bylo stěžovateli, stejně jako každé jiné osobě ocitnuvší se ve stejné situaci, odepíráno právo na soudní a jinou ochranu.
Stěžovatel rovněž vznesl námitky proti aktuální právní úpravě obsažené v zákoně o silničním provozu, jež zcela ignoruje případnou preventivní povahu tzv. bodového systému. V jejím důsledku totiž může dojít ke ztrátě řidičského oprávnění i při méně závažném přestupku, opakovaném vždy před uplynutím lhůty podle §123e citovaného zákona, aniž by si dotčený řidič po uplynutí mnoha let na svoje případné přestupky vzpomněl a mohl tak uplatnit relevantní námitky. Pokud tedy není řidič o každém jednotlivém záznamu stanoveného počtu bodů do svého registru písemně včas vyrozuměn, lze mít podle stěžovatele o zamýšleném preventivním účelu systému bodového hodnocení vážné pochybnosti. Z tohoto důvodu není podle stěžovatele §123f zákona o silničním provozu v souladu s ústavně zaručeným právem na soudní a jinou právní ochranu.
II.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost v rozsahu uplatněných námitek, přičemž dospěl k závěru, že je v části směřující proti napadeným rozhodnutím zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv především ve skutečnosti, že v důsledku oznámení a výzvy ze dne 20. listopadu 2008 pozbyl, byť pouze dočasně, své řidičské oprávnění. Své námitky přitom směřuje obecně k právní úpravě, a to zejména proti tomu, že dotčenému řidiči je sděleno až dosažení celkového počtu 12 bodů, což významně omezuje jeho možnost právní ochrany proti provedení záznamu bodů.
Podle §123b odst. 2 a §123c odst. 1 a 3 zákona o silničním provozu zaznamenává řidičem dosažený počet bodů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, který tak činí do celkového počtu 12 bodů. Po dosažení uvedeného počtu bodů oznámí tuto skutečnost neprodleně řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Uplynutím této doby řidič pozbývá řidičského oprávnění.
Z ústavní stížnosti stěžovatele vyplývá, že stěžovatel byl v oznámení a výzvě ze dne 20. listopadu 2008 poučen o možnosti podat námitky proti provedení záznamu bodů ve smyslu §123f zákona o silničním provozu, což stěžovatel podle vlastního vyjádření učinil a na základě jeho námitky došlo k vrácení jeho řidičského oprávnění. Podání námitek představuje jediný zákonem stanovený právní prostředek, kterým se řidič může domáhat přezkoumání provedeného záznamu bodů v registru řidičů. Neshledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností důvodnost námitky řidiče, rozhodnutím podle §123f odst. 3 citovaného zákona námitky zamítne a provedený záznam potvrdí. Takovéto rozhodnutí je přezkoumatelné v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 soudního řádu správního.
Stěžovatel podal vedle námitek i již zmíněné odvolání proti oznámení a výzvě, na jehož základě mu bylo Městským úřadem Bruntál sděleno, že samotné oznámení a výzva nejsou rozhodnutím vydávaným ve správním řízení, a tedy proti nim nelze podat odvolání. Ústavní soud zdůrazňuje, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti nijak nenapadá uvedené hodnocení oznámení a výzvy, které ve svém sdělení provedl Městský úřad Bruntál, ani následné hodnocení obecných soudů ve vztahu k povaze tohoto sdělení, jež bylo napadeno žalobou a bylo o něm rozhodnuto napadenými rozhodnutími. Za těchto okolností nebyl dán žádný důvod, aby Ústavní soud jakkoliv přehodnocoval právní závěr obecných soudů, že předmětné sdělení není rozhodnutím, a tedy nemůže být předmětem řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 soudního řádu správního. Ústavní soud proto nepřisvědčil tvrzenému porušení základních práv a svobod v důsledku napadených rozhodnutí, pročež ve vztahu k těmto rozhodnutím odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou.
S ohledem na odmítnutí stížnosti se Ústavní soud dále nemohl zabývat ani návrhem na zrušení §123b odst. 4, §123c odst. 3 a §123f zákona o silničním provozu, neboť tento návrh má akcesorickou povahu, a proto sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti (srov. usnesení ze dne 3. října 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95, U 22/4 SbNU 351).
Stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž navrhoval, aby Ústavní soud vyslovil nesoulad výkonu státní moci při aplikaci některých ustanovení páté hlavy zákona o silničním provozu. Ústavní soud ve vztahu k tomuto návrhu zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje o tom, zda došlo pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci k porušení ústavním pořádkem zaručeného základního práva nebo svobody fyzické nebo právnické osoby. Předmětem tohoto řízení tedy nemůže být obecné posuzování ústavnosti aplikace určitého zákonného ustanovení. Ve vztahu k této části ústavní stížnosti proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatele odmítnout podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, protože k jeho projednání nebyl příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2010
Ivana Janů v. r.
předsedkyně senátu