ECLI:CZ:US:2010:1.US.2914.10.2
sp. zn. I. ÚS 2914/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou, se sídlem Chládkova 3, 616 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 62 C 572/2001, za účasti Městského soudu v Brně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhal podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva plynoucí z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a rovněž čl. 90 Ústavy.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh plyne, že v řízení sp. zn. 62 C 572/2001 vedeném před Městským soudem v Brně, ve věci zaplacení částky 205,- Kč, byl stěžovateli jako žalovanému ustanoven opatrovník coby osobě neznámého pobytu (§29 odst. 1 o. s. ř.). Stěžovatel se o napadeném pravomocném rozhodnutí ve věci dozvěděl dle svých slov až na základě exekučního příkazu EX 17749/07 ze dne 11. 8. 2010, který mu byl doručen v měsíci srpnu 2010. V ústavní stížnosti vůči napadenému rozsudku namítá, že postup obecného soudu při zjišťování skutečného pobytu stěžovatele byl pouze formální, že k ustanovení opatrovníka nebyly dány důvody a že osoba opatrovníka (zaměstnanec soudu) byla ve zřejmém konfliktu zájmů, pročež nedošlo k účinnému hájení práv stěžovatele.
Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje tím, že je ke standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění o. s. ř., jenž nabyl účinnosti dnem 1. července 2009, bylo jeho ustanovení §229 odst. 1 doplněno o písm. h), podle něhož může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže mu "byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady".
Podle §234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v §229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
Stěžovatel uvedený prostředek nevyčerpal (opak se z ústavní stížnosti nepodává) a tato skutečnost je překážkou věcného projednání ústavní stížnosti. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že tímto způsobem byly posouzeny obdobné ústavní stížnosti stěžovatele sp. zn. III. ÚS 2915/10 a sp. zn. II. ÚS 2916/2010, které byly pro jeho další procesní postup dostatečně instruktivní.
Proto dospěl Ústavní soud v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu výše citovaného ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona ji odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2010
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj