ECLI:CZ:US:2010:1.US.2924.10.1
sp. zn. I. ÚS 2924/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Praha 4, Ve Svahu 531/1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 10. 2009, čj. 11 C 397/2009 - 83, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2010, čj. 20 Co 81/2010 - 115, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel nesouhlasí se zmíněnými rozhodnutími a tvrdí, že obecné soudy nezhodnotily dostatečně obsah pojistné smlouvy a odmítly aplikovat předpisy o ochraně spotřebitele. Soudu prvního stupně vytkl, že jej nepoučil o tom, že k prokázání platnosti smlouvy o pojištění odpovědnosti bylo potřeba doložit doklad o pojištění. Podle stěžovatele měl posoudit obsah uzavřené smlouvy a rozhodnout, zda zahrnuje i pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a nikoli vycházet z toho, že mu nebyl předložen doklad o pojištění. Pokud jde o dovolací soud, jeho právní závěry jsou, podle stěžovatele, v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Odvolací soud se dostatečně nezabýval jeho argumentací, dokládající vadu řízení spočívající v nesplnění poučovací povinnosti soudem prvního stupně.
II.
Z připojených rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že stěžovatel, jako vlastník vozidla TOYOTA Yaris, způsobil tímto vozidlem, dne 20. 8. 2007 v obci Lubná, dopravní nehodu, na základě které vznikla poškozenému řidiči OPEL Astra na jeho vozidle škoda, jejíž oprava si vyžádala náklady ve výši 90.409,- Kč. Poškozený byl s nárokem na náhradu škody odkázán na žalobce s odůvodněním, že pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla stěžovatele zaniklo ke dni 1. 1. 2007. Ze smlouvy uzavřené dne 11. 12. 2006 mezi stěžovatelem a TOYOTA Financial Service Czech s. r. o. (jednající za Allianz pojišťovnu a. s.), totiž vyplývá, že výběr pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla nebyl proveden (v kolonce o pojištění tohoto produktu je uvedeno 0,- Kč).
Žalobce tedy uhradil ČSOB pojišťovně částku 99.450,- Kč (náhrada za opravu vozidla ve výši 90.409,- Kč a poplatek za zpracování škodné události ve výši 9.041,- Kč). Na základě těchto skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že plnění za škodu, vzniklou poškozenému, bylo pověřené pojišťovně proplaceno žalobcem z garančního fondu podle §24 zákona č. 168/1999 Sb. Stěžovatel tím, že provozoval vozidlo na veřejných komunikacích bez zákonného pojištění, porušil povinnost danou ustanovením §1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Jeho tvrzení, že smlouvou uzavřenou s pojišťovnou Allianz a. s. bylo sjednáno i pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, soud prvního stupně odmítl s odkazem na obsah smlouvy, který co do označení pojistných produktů vyplňoval stěžovatel. Stěžovatel nadto mohl nedostatek tohoto pojištění zjistit i z okolnosti, že mu nebyl vydán doklad o pojištění odpovědnosti ve smyslu §3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., v tehdy platném znění.
K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil poté, co se ztotožnil s jeho skutkovými i právními závěry. Podstatou souzené věci, což bylo nepochybně prokázáno, je fakt, že vozidlo stěžovatele nebylo v rozhodné době pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu. Proto byl žalobce povinen poskytnout, podle §24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., poškozenému náhradu škody. V důsledku toho mu poté vznikl regresní nárok vůči stěžovateli.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstata spočívá v polemice stěžovatele se skutkovými zjištěními i s právními závěry obecných soudů obou stupňů. Stěžovatel na Ústavním soudu požaduje, aby se přiklonil k jeho tvrzení o existenci pojištění o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v projednávaném případě. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy, která mu však nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud může zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen tehdy, pokud současně shledá porušení základního práva či svobody.
Z napadených rozsudků Ústavní soud zjistil, že obecné soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily. Tyto závěry jsou, podle názoru Ústavního soudu, v souladu s obecným právem a ústavně konformní. Odvolací soud se odvoláním stěžovatele důkladně zabýval a podrobně se vypořádal se všemi jeho argumenty. Ústavní soud ve věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.
IV.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu