ECLI:CZ:US:2010:1.US.3009.10.1
sp. zn. I. ÚS 3009/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem Praha 5, Vrázova 7, proti usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 25. 8. 2010, čj. 9 VZV 13/2008 - 2760, usnesení Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, odboru korupce a ochrany zájmů Evropské unie ze dne 12. 7. 2010, ČTS: OKFK-61-535/TČ-2008-009023, a proti sdělení obvinění Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro Českou republiku, odboru pro vyšetřování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti, Praha 7, Nad Štolou 3, ze dne 11. 9. 2001, ČVS: ÚVV-11/40-2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti P. K. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zástupkyně") a usnesení a sdělení obvinění Policie ČR (dále jen "policejní orgán"), neboť pro jedno jednání, ve kterém je spatřován týž trestný čin, jsou vedena dvě trestní stíhání. Takový postup orgánů činných v trestním řízení považuje za "rozpor s ústavním pořádkem České republiky a zvyklostmi civilizovaného světa, neboť nelze pro stejné jednání trestně stíhat osobu současně, tedy paralelně, dvakrát".
Uvedeným usnesením státní zástupkyně zamítla stížnost stěžovatele proti shora označenému usnesení policejního orgánu. Tímto usnesením bylo podle §160 odst. 1, 5 trestního řádu (dále jen "TrŘ") zahájeno, resp. rozšířeno trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku (dále jen "tr. zákoník"), spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se dopustil jako člen dozorčí rady společnosti Private Investors, a. s., obchodníka s cennými papíry, a jako osoba pověřená na základě pracovní smlouvy uzavřené s touto společností. Trestní stíhání stěžovatele bylo započato sdělením obvinění ze dne 11. 9. 2001.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zahájením trestního stíhání. V této souvislosti je nutno připomenout, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považoval a i nadále považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí.
Jde-li konkrétně o usnesení o zahájení trestního stíhání (dříve opatření tzv. sdělení obvinění), jedná se o procesní rozhodnutí, které, ač s sebou jistě nese pro dotčený subjekt nepříjemné následky, nemá povahu konečného rozhodnutí, jež by s konečnou platností zasahovalo do jeho práv a povinností. K zahájení trestního stíhání postačuje odůvodněné podezření, že určitá osoba spáchala trestný čin. Z povahy věci vyplývá, že v této rané fázi trestního řízení nelze vyžadovat, aby existovala jistota o spáchání trestného činu. K posouzení toho, zda předmětný skutek je trestným činem, zda skutečně naplňuje znaky daného trestného činu, jsou oprávněny pouze orgány činné v trestním řízení. Ty budou provádět dokazování v dalších stadiích trestního řízení, zejména před obecnými soudy. V jeho rámci bude moci stěžovatel uplatnit všechna svá procesní práva, tedy i tvrzení uplatněné v ústavní stížnosti (údajná existence dvou souběžných trestních stíhání pro jeden skutek) a jimiž budou povinny se orgány činné v trestním řízení zabývat. Důvodnost obvinění je totiž předmětem celého trestního řízení. Ústavní soud se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývá až po jeho ukončení, tedy po vyčerpání všech procesních prostředků, které obviněnému poskytuje trestní řád.
Tvrzení, že v napadeném usnesení policejního orgánu jde o stejný skutek, pro který již bylo trestní stíhání zahájeno sdělením obvinění dne 11. 9. 2001, je totožné s námitkou uplatněnou spoluobviněným D. P. ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu, na kterou státní zástupkyně adekvátně reagovala. Z odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu a navazujícího usnesení státní zástupkyně vyplývá, bez jakýchkoli pochybností, že nynější usnesení policejního orgánu rozšiřuje dosavadní trestní stíhání stěžovatele pro pokračující trestný čin o další dílčí útoky, na které se původní opatření tzv. sdělení obvinění nevztahovalo.
Skutečnost, že se stěžovatel s názorem státní zástupkyně neztotožňuje, nezakládá odůvodněnost ústavní stížnosti. Posuzováno v celkovém kontextu daného stadia trestního řízení nelze než uzavřít, že trestní stíhání vůči stěžovateli bylo zahájeno, resp. rozšířeno z důvodů a způsobem, který stanoví trestní řád (čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Za tohoto stavu bylo nutno odmítnout ústavněprávní argumentací nepodložené tvrzení o "rozporu s ústavním pořádkem České republiky a zvyklostmi civilizovaného světa".
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že zmíněné obvinění bylo stěžovateli sděleno dne 14. 9. 2001, ústavní stížnost podal dne 19. 10. 2010, tedy zcela zjevně po zákonem stanovené lhůtě 60 dnů. Navíc, z ústavní stížnosti není patrno, zda stěžovatel využil k ochraně svých práv procesní prostředek, zakotvený v §167 TrŘ - žádost státnímu zástupci, aby odstranil závady v postupu vyšetřovatele, pakliže jeho sdělení obvinění považoval za nezákonné.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl zčásti jako návrh podaný po lhůtě podle §43 odst. 1 písm. b) a zčásti jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu