ECLI:CZ:US:2010:1.US.3107.10.1
sp. zn. I. ÚS 3107/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Jiřím Písečkou, advokátem se sídlem České Budějovice, Žižkova tř. 1, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2010, čj. 25 C 693/2009 - 39, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 8. 2010, čj. 8 Co 1646/2010 - 49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž prvým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Podle stěžovatele těmito rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 OSŘ, neboť by nemohl platit bez ohrožení vlastní výživy náklady soudního řízení. Jeho žádost obecné soudy odmítly proto, že neprokázal důvodnost své žádosti. Takový postup podle názoru stěžovatele nebyl správný. Měl být poučen podle §43 odst. 4 OSŘ o tom, jaké vady jeho žádost obsahuje a měl být vyzván, aby chybějící podklady doplnil a poučen o tom, jak má být žádost odůvodněna. Teprve v případě neuposlechnutí poučení a výzvy soudu mohla být jeho žádost zamítnuta. K pochybení soudu došlo rovněž tím, že mu stanovením pouhé třídenní lhůty pro zaplacení soudního poplatku nebyl poskytnut dostatečný časový prostor s ohledem na jeho majetkové poměry, čímž došlo k nepřípustnému zásahu do jeho práva na soudní ochranu.
Z předloženého usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 8. 2010 Ústavní soud zjistil, že jím bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2010, čj. 25 C 693/2009 - 39, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že okresní soud, postupem podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil řízení poté, co stěžovatel i přes výzvu soudu soudní poplatek nezaplatil. Okresní soud tak rozhodl poté, co bylo v odvolacím řízení potvrzeno jeho předcházející rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků stěžovateli. Stěžovatel byl tedy opakovaně vyzván k úhradě doplatku soudního poplatku z žaloby ve výši 2.580,- Kč. Usnesení okresního soudu převzal do vlastních rukou dne 13. 5. 2010, v poskytnuté třídenní lhůtě doplatek soudního poplatku nezaplatil. Za situace, kdy doplatek soudního poplatku byl soudem prvního stupně vyčíslen správně (při započtení realizované platby 20,- Kč), nelze mu vytknout, že řízení zastavil (usnesením ze dne 25. 5. 2010) po marném uplynutí lhůty k zaplacení poplatku. Ani poté stěžovatel nepodal dostatečně kvalifikovaný návrh na osvobození od soudních poplatků s doložením požadovaných listin. Stěžovatel tak nesplnil svoji poplatkovou povinnost, a to ani ve lhůtě odvolací, proto odvolacímu soudu nezbylo než věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdit.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je nesouhlas stěžovatele se zamítnutím jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, o které tvrdí, že obsahovala všechny nezbytné náležitosti i podklady a následně i nesouhlas se zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud není další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy (čl. 83 Ústavy ČR).
V dané věci stěžovatel sice požaduje zrušení rozhodnutí obecných soudů o zastavení soudního řízení, v ústavní stížnosti však zároveň vyjádřil své výhrady k předchozím rozhodnutím obecných soudů o zamítnutí jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. K tomu je třeba zdůraznit, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti (jak to již uvedl ve své četné judikatuře), to znamená, že se může zabývat pouze ústavností těch rozhodnutí, jejichž zrušení stěžovatel navrhuje, tj. jen těch, která vedla k zastavení řízení.
Po přezkumu ústavnosti řízení i napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy správně posoudily skutkový stav věci a učinily právní závěry, které náležitě odůvodnily. Rozhodly na základě jednoznačně prokázané skutečnosti, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek, což ani on sám nezpochybnil. Zabývaly se argumenty stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádaly. Pokud tedy obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Stěžovatel měl dost času k zaplacení soudního poplatku. Výzvu k jeho zaplacení převzal dne 13. 5. 2010 a řízení bylo zastaveno až usnesením ze dne 25. 5. 2010. Navíc z jeho četných ústavních stížností (od října 2007 do počátku listopadu 2010 jich podal celkem 82) lze dovodit, že jsou mu dobře známy základní předpoklady pro úspěšné zahájení řízení před obecnými soudy, ke kterým m.j. patří splnění poplatkové povinnosti, případně řízení s ní spojené, včetně řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu