ECLI:CZ:US:2010:1.US.3109.10.2
sp. zn. I. ÚS 3109/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. D., zastoupené JUDr. Petrem Jindřichem Syrovátkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Bohdanečská 758, Praha 9, proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 9. 2010, č. j. 0 Nt 560/2010-7, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2010, č. j. 11 To 433/2010-20, takto:
Vykonatelnost usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 9. 2010, č. j. 0 Nt 560/2010-7, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2010, č. j. 11 To 433/2010-20, se odkládá do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti stěžovatelky.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejího práva zaručeného čl. 4 odst. 4, čl. 8 odst. 1, 2 a 6 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto, že podle §116 odst. 2 tr. ř. se nařizuje pozorování obviněné stěžovatelky v Psychiatrické léčebně Bohnice, Ústavní 91/7, Praha 8 - Bohnice, za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
Své rozhodnutí odůvodnil okresní soud tím, že vůči stěžovatelce je vedeno trestní stíhání pro spáchání skutku kvalifikovaného dle §250 odst. 1 tr. zákona jako trestný čin podvodu, spočívající v tom, že v souvislosti s podvodnou inzercí zboží na portálu Aukro, kdy nabízené zboží, jež kupujícím, kteří zboží předem uhradili platbou poukázanou na stanovený bankovní účet, nebylo nikdy dodáno, způsobila stěžovatelka celkovou škodu ve výši 43.110,- Kč. Dne 5. 8. 2010 byla upozorněna, že skutek bude nadále posuzován jako přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, tj. podle později účinného, ale pro stěžovatelku příznivějšího zákona.
Okresní soud posléze uzavřel, že ze znaleckého posudku plyne, že bez pozorování stěžovatelky v psychiatrické léčebně nelze učinit spolehlivé závěry o jejím duševním stavu, zahrnujícím posouzení otázek zachování ovládacích a rozpoznávacích schopností v době činu a otázek, zda je stěžovatelka schopna účasti na trestním řízení a zda chápe smysl trestního řízení; bez těchto závěrů prý nelze ve vyšetřování žádným způsobem pokročit ani ve věci jakkoliv meritorně rozhodnout.
Krajský soud stížnost stěžovatelky proti napadenému usnesení soud prvního stupně zamítl jako nedůvodnou. Dospěl k závěru, že okresní soud správně vycházel ze závěrů soudní znalkyně, že ambulantní vyšetření duševního stavu stěžovatelky není k vypracování znaleckého posudku dostačující. Dle krajského soudu úsudek znalkyně o nepoužitelnosti, resp. nedostatečnosti ambulantního vyšetření je (oproti stěžovatelčině hodnocení) jednoznačný a lze jej tak považovat za relevantní a určující podklad pro nařízení ústavního pozorování.
Podstatou ústavní stížnosti je námitka, že z vyjádření znalce nelze dovodit, že bez umístění stěžovatelky v psychiatrickém ústavu není možné spolehlivě zjistit její psychický stav. Navíc, závěr znalce byl učiněn na základě jediného sezení. Naopak ambulantní psychiatr, u něhož je stěžovatelka intenzivně a systematicky sledována již od roku 2007, problém s diagnostikou stěžovatelky nikdy neměl.
Stěžovatelka s ústavní stížností rovněž spojila návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud může podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny. To především proto, že výkon napadeného rozhodnutí (výkon nařízeného ústavního pozorování) se v daném případě jeví být velmi závažným zásahem do základních práv a svobod stěžovatelky, zejména do její osobní svobody, což je omezení zcela zásadní a lze je uplatnit jen výjimečně. Odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem již proto, že projednání věci u Ústavního soudu si nevyžádá delší čas; nejde totiž o ústavněprávní přezkum meritorního rozhodnutí, kupříkladu o vině a trestu.
Proto Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2010
Vojen Güttler v. r.
předseda senátu