ECLI:CZ:US:2010:1.US.3144.09.1
sp. zn. I. ÚS 3144/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. Š., zastoupeného JUDr. Mario Hanákem, advokátem v Moravské Ostravě, Matiční 730/3, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 161/2009-790 ze dne 23. září 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 161/2009-790 ze dne 23. září 2009, jímž byl ve výroku I., II. a IV. změněn rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. P 1226/2003-729 ze dne 31. října 2008 takto:
nezletilá dcera Jana (jedná se o pseudonym) se odnímá z výchovy otce, do které byla svěřena rozsudkem označeného soudu č. j. P 1225/2003-362 ze dne 24. července 2006 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. 13 Co 597/2006-419 ze dne 5. prosince 2006, a svěřuje se do výchovy matky; s účinností od 22. 1. 2007 byla matka zproštěna povinnosti platit výživné k rukám stěžovatele; s účinností od 1. 10. 2009 byla stěžovateli stanovena povinnost platit na výživu nezletilé dcery částku 8.000,- Kč měsíčně; dále mu byla stanovena povinnost doplatit dlužné výživné za dobu od 22. 1. 2007 do 30. 9. 2009 ve výši 175.000,- Kč; žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím; ve výroku o povinnosti matky zaplatit České republice náklady řízení v částce 20.462,- Kč byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Předchozím, výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. P 1226/2003-729 ze dne 31. října 2008 byl zamítnut návrh matky na novou úpravu rodičovské odpovědnosti k nezletilé dceři Janě, bylo jí stanoveno výživné částkou 1.700,- Kč měsíčně a uložena povinnost nahradit náklady řízení státu.
Napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě došlo podle názoru stěžovatele k porušení ustanovení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy ČR a konečně čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatel zejména v následujících skutečnostech.
Stěžovatel zdůraznil, že se jedná o vleklý spor mezi rodiči nezletilé Jany, v němž byla dcera nejdříve rozsudkem ze dne 17. 9. 2004 svěřena do výchovy matce; dále byly projednávány návrhy na předběžná opatření týkající se především úpravy styku otce s nezletilou. Vzhledem k tomu, že matka odmítala jakkoliv respektovat rozhodnutí soudu o úpravě styku s otcem, podal stěžovatel 30. 9. 2005 návrh na výkon rozhodnutí, který byl prováděn. Protože matka nerespektovala ani tato rozhodnutí, podal stěžovatel návrh na novou úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti; rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. P 1225/2003-362 ze dne 24. července 2006 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. 13 Co 597/2006-419 ze dne 5. prosince 2006 byla dcera odňata z výchovy matky a svěřena do výchovy stěžovatele. Toto rozhodnutí bylo vydáno na základě obsáhlého důkazního řízení s několika znaleckými posudky, přičemž znalci se shodli na tom, že u dcery vzniká syndrom zavrženého rodiče, a to zvláště vlivem přístupu matky. Ústavní stížnost, kterou proti těmto rozsudkům podala matka, byla Ústavním soudem dne 11. 12. 2007 odmítnuta.
Stěžovatel neustále vyvíjel snahu naplnit citovaný rozsudek soudu prvního stupně, a to nejprve standardním způsobem, tj. prostřednictvím návrhu na výkon rozhodnutí. Matce byla za neuskutečněné styky dítěte s otcem ukládány pokuty, které však rovněž nerespektovala. Stěžovatel proto podal na matku trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, na jehož základě byla matka pro tento trestný čin odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců se zkušební dobou jednoho roku (rozsudek nabyl právní moci dne 11. 1. 2008). Matka však ani poté nerespektovala žádné rozhodnutí soudu a stěžovatel byl nucen podat opětovné trestní oznámení pro pokračující trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Matka byla pak odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce jednoho měsíce. Vzhledem k projednávanému dovolání však toto řízení není ukončeno.
Matka opětovně podala dne 24. 1. 2007 návrh na novou úpravu práv a povinností k nezletilé Janě s tím, aby byla dívka odňata z péče otce a svěřena do výchovy matce a otci stanoveno výživné. Soud prvního stupně na základě širokého projednání věci a se zřetelem k odborným psychiatricko-psychologickým vyšetřením dospěl k závěru, že je vhodnější nechat nezletilou dceru ve výchově otce za realizace širokého kontaktu s matkou. K odvolání matky ve věci jednal Krajský soud v Ostravě. V rámci odvolacího řízení však nebyl prakticky proveden žádný důkaz, který by mohl podstatným způsobem změnit skutkové okolnosti zjištěné nalézacím soudem. Krajský soud bez dalšího dokazování a bez např. dodatečného výslechu znalců dovodil, že se dosavadní výchovy nezletilé v prostředí u otce neosvědčila a že je zcela přirozené, že došlo k výraznému přimknutí k matce. Stěžovatel zdůraznil, že na takovém stavu nemá vinu, protože se snažil využívat všech prostředků k tomu, aby se mohl stýkat se svou dcerou, ale snažil se přistupovat k věci citlivě tak, aby nebyl narušen psychický vývoj dítěte. Vytýká odvolacímu soudu především to, že rozhodl, aniž by respektoval ústavně judikovanou zásadu tzv. relativní nezměnitelnosti důkazu nalézacího soudu, neprovedl ve věci prakticky žádné nové dokazování a změnil zásadním způsobem rozhodování všech předchozích soudů, aniž by k tomu měl jakýkoliv věcný či právně relevantní podklad. Odvolacímu soudu dále vytýká i to, že svým nezákonným postupem v podstatě legalizoval zpětně postup matky, která po dobu téměř čtyř let nerespektovala žádné soudní rozhodnutí. Ve svých důsledcích mu nebyl soud schopen zabezpečit realizaci jeho základního ústavního práva, tj. zajištění ochrany soukromého a rodinného života.
Stěžovatel současně navrhl, aby Ústavní soud projednal věc mimo pořadí a odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
II.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že rozhodl na základě dostatečně objasněného skutkového stavu, tudíž bez potřeby dokazování dále naplňovat výslechem znalců. Poukázal na napadené rozhodnutí, v němž jsou podrobně uvedeny důvody, které k jeho rozhodnutí vedly. Zdůraznil, že se v posuzované věci nejedná o "respektování vytvořeného faktického stavu za každou cenu", ale že pro tento druh řízení je prioritním hlediskem zájem nezletilého dítěte, nikoliv zájem rodičů, či vyvozování důsledků z toho, který z rodičů rozpor faktického stavu se stavem právním způsobil. Za tohoto stavu nevzal Ústavní soud uvedené vyjádření za základ svého rozhodnutí, neboť nic nového - oproti napadenému rozhodnutí - nepřinášelo.
III.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. P 1226/2003 vedený u Okresního soudu v Ostravě. Ze spisu zjistil, že Okresní soud v Ostravě rozhodoval o nové úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti na návrh matky nezletilé Jany. Rozsudkem č. j. P 1226/2003-729 ze dne 31. 10. 2008 tento návrh zamítl a rozhodl o zvýšení výživného stanoveného matce na částku 1.700,- Kč; současně uložil matce povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 20.462,- Kč. Obsáhle rekapituloval zjištěný skutkový stav a posuzoval rodinné výchovné prostředí na straně matky i otce. Dospěl k závěru, že nedošlo ke změně poměrů, které by opravňovaly změnit předchozí rozsudek označeného soudu č. j. P 1226/2003-369 ze dne 24. 7. 2006 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 597/2006-419 ze dne 5. 12. 2006, jímž byla nezletilé Jana odňata z výchovy matky a svěřena do výchovy otce (stěžovatele). Dále uvedl, že matka stále brání v kontaktu otce s dcerou a dítě otci na základě označeného rozsudku nepředala; k předání dítěte došlo až na základě nařízeného výkonu rozhodnutí, avšak pouze na jeden den, protože matka si následující den pro dceru přišla (návštěva na víkend) a dcera se již k otci nevrátila. Od té doby matka opět kontakty znemožňuje, i když se k nim zavázala i v průběhu ústního jednání. Uvedl dále, že matka bezesporu zabezpečuje výchovu dítěte řádně, má zájem na rozvíjení osobnosti dítěte, avšak svou rodičovskou roli nezvládá právě v tom, že neumožňuje dítěti styky s otcem, s otcem nekooperuje, odmítá komunikaci a s nezletilou dcerou rozebírá své životní zážitky s otcem a průběh soudního řízení, což nezletilou v jejím vztahu k otci přímo ovlivňuje. Soud prvního stupně rovněž uvedl, že vzal v úvahu i vyjádření nezletilé Jany, která opakovaně projevuje přání zůstat s matkou, ale vzhledem k celkovému kontextu situace, v níž dcera vyrůstá, nemohl toto vyjádření vzít přímo za základ svého rozhodnutí.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala matka odvolání, jemuž Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 13 Co 161/2009-790 ze dne 23. 9. 2009 vyhověl. Změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV a nezletilou Janu odňal z výchovy otce, do které byla svěřena rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. P 1226/2003-362 ze dne 24. 7. 2006, a svěřil ji do výchovy matce; matku od 22. 1. 2007 zprostil povinnosti platit k rukám otce na výživu nezletilé Jany částku 900,- Kč měsíčně; s účinností od 1. 10. 2009 uložil stěžovateli povinnost platit výživné na nezletilou dceru ve výši 8.000,- Kč měsíčně a současně mu uložil povinnost doplatit dlužné výživné za dobu od 22. 1. 2007 do 30. 9. 2009 ve výši 175.000,- Kč. Ve výroku III pak byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku Krajský soud v Ostravě uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně přejímá - po jejich přezkoumání - jako v zásadě správná i pro řízení odvolací. Dále rozebral skutečnosti, které po doplnění dokazování vzal za prokázané a dovodil, že po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně ke změně situace nedošlo. Uvedl, že nezletilá Jana se nadále nachází v péči matky a v roce 2009 se sešla se stěžovatelem třikrát; v únoru 2009 při schůzce v kavárně z iniciativy matky, která si přála, aby dceři vysvětlil svůj postoj k věci včetně toho, proč má matka jít do vězení; dále při oslavě narozenin dědečka z otcovy strany a v srpnu 2009 v cukrárně. V roce 2008 se stěžovatel s dcerou nesetkal s výjimkou vyšetření u znalce. Soud odvolací rekapituloval i dřívější kontakty a konzultace stěžovatele a matky nezletilé Jany prostřednictvím Krizového centra pro děti a rodinu. Dále konstatoval, že matka nezletilé byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 1 T 37/2008 ze dne 30. 6. 2008 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 686/2008-174 ze dne 16. 1. 2009 uznána vinnou, že v době od 22. 5. 2007 do 11. 12. 2007 stěžovateli úmyslně nepředala do výchovy jeho dceru nezletilou Janu, přestože dne 9. 3. 2007 došlo k realizaci odnětí nezletilé a jejímu předání otci. Dne 10. 3. 2007 po dohodě s otcem si nezletilou dceru odvedla na návštěvu s tím, že mu ji předá zpět dne 12. 3. 2007, což však již neučinila a nadále brání stěžovateli ve styku s dcerou; tím spáchala trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Dále odvolací soud konstatoval současnou situaci, kdy nezletilá Jana bydlí s matkou a navštěvuje Jazykové gymnázium v Ostravě. O rodinné situaci dcera příliš nehovoří, o otci mluvila nerada, o matce se vyjadřovala velmi pozitivně. Dále prohlásil, že matka otce průběžně telefonicky informuje o vývoji dcery a je toho názoru, že nezletilá má právo vědět, jak se věci vyvíjejí, a proto ji s každým krokem, který otec proti matce podniká, seznamuje. Odvolací soud se dále zabýval otázkou zdravotního stavu nezletilé Jany a konstatoval, že je v péči neurologické ambulance. V rámci odvolacího řízení vedl s nezletilou rozhovor i kolizní opatrovník, v němž dcera opakovaně potvrdila, že bydlení s matkou jí zcela vyhovuje a i nadále si přeje bydlet s ní (pozn.: to bylo 11. 9. 2009). Vyhovuje jí, že se s otcem měla možnost vidět u různých příležitostí a chtěla by, aby to tak zůstalo i do budoucna. Nebyla schopna uvést, jak časté kontakty by si s otcem představovala, protože koníčky jí zaplní všechen volný čas. Nedokázala vysvětlit, proč si na otce nemůže vyhradit určitý den v týdnu či měsíci, aby se sešli. Závěrem pohovoru se rozplakala a sdělila, že kdyby ji otec měl opravdu rád, tak by nechtěl, aby mamku zavřeli do vězení.
Odvolací soud opřel své závěry o stanovisko, že z širšího pohledu - na rozdíl od názoru soudu prvního stupně - došlo ke změně poměrů zcela zásadním způsobem. V roce 2008 bylo rozhodováno o změně výchovy za situace, kdy nezletilá Jana byla svěřena do výchovy matky a stěžovatel neměl možnost svou rodičovskou zodpovědnost vykonávat jinak než formou styku, kterému matka svévolně bránila. V nynějším řízení je však rozhodováno za situace, kdy od 22. 1. 2007 je v právní moci rozsudek, jímž byla nezletilá Jana odňata z výchovy matky a svěřena do výchovy otce; tento rozsudek však nebyl naplněn, protože ho matka dobrovolně nerespektovala a po provedeném výkonu rozhodnutí dne 9. 3. 2007, kdy byla nezletilá Jana otci - stěžovateli předána do péče, se ihned následující den ocitla opět v péči matky (byť pod záminkou návštěvy na víkend) a od té doby se stěžovatel předání nezletilé Jany cestou výkonu rozhodnutí nedomáhal. Změna výchovy podle původního rozsudku tedy nebyla realizována a v rozporu s právním stavem se nezletilá Jana po celou dobu od poslední úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti nachází v péči matky. Za daného stavu odvolací soud poukázal na to, že lze stěží dovodit, že se výchova nezletilé Jany v prostředí u otce osvědčila a že je v jejím zájmu, aby setrvala ve výchově otce, s nímž měla za celou dobu pouze ojedinělý kontakt, a je tudíž zcela přirozené, že u ní došlo k ještě výraznějšímu přimknutí k matce. Dále odvolací soud odkázal i na změnu představ samotné nezletilé Jany, která v současné době opakovaně vyjadřuje přání žít s matkou, zatímco její vztah k otci je rozporuplný a do jisté míry poznamenaný trestním stíháním matky, i když je nesporné, že její postoj je ovlivněn i negativním nastavením matky vůči otci; to však nic nemění na tom, že nezletilá Jana je ve věku, kdy je nutno k jejímu stanovisku v dané věci přihlížet.
Ústavní soud dále ze spisu I. ÚS 691/07 zjistil, že jeho usnesením ze dne 11. 12. 2007 byla ústavní stížnost matky Ing. J. F. proti rozhodnutím obecných soudů - jimiž byla nezl. Jana svěřena do výchovy otce a matce byla uložena pokuta za nerealizovaný styk otce s dítětem - odmítnuta. Ústavní soud se opřel o přesvědčivá rozhodnutí obecných soudů, které měly k dispozici, řadu důkazů, jimiž své tehdejší rozhodnutí odůvodnily.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel v podstatě dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas otce s rozhodnutím odvolacího soudu, který změnil rozsudek soudu prvního stupně a nezletilou Janu svěřil do výchovy matky a stěžovateli stanovil povinnost přispívat na její výchovu a výživu. Stěžovatel v podstatě namítal, že odvolací soud neprovedl žádné doplňující dokazování, které by mohlo podstatným způsobem změnit skutkové okolnosti zjištěné soudem prvního stupně. Této námitce stěžovatele však nelze plně přisvědčit. Jak vyplývá ze spisu, který si Ústavní k posouzení ústavní stížnosti vyžádal, odvolací soud částečně doplnil dokazování, zejména pak o zprávu o výdělcích matky i otce, dále také o zprávu opatrovníka (č.l. 767-768, 777), o zprávu školy (č.l. 769) - která vyzněla velmi pozitivně ve prospěch matky a její spolupráce se školou - a o zprávu Fakultní nemocnice Ostrava (č.l. 770-775). Uvedené zprávy byly čteny při ústním jednání u odvolacího soudu dne 15. 9. 2009 (č.l. 778-780). Při tomto ústním jednání byl také proveden doplňující výslech matky i otce (stěžovatele). Z protokolu o ústním jednání také vyplývá, že stěžovatel další důkazy nenavrhoval.
Odvolací soud při svém rozhodování opřeném o skutkové okolnosti, které jsou bezpečně podloženy provedenými důkazy, postupoval podle základní zásady uplatňované pro posuzování otázek spojených s výchovou a výživou nezletilých dětí. Zkoumal, jaké řešení je v zájmu dítěte, jestliže při rozhodování o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů se nelze opřít o jejich dohodu či o případné jakékoliv smírné či kompromisní stanovisko rodičů. Nelze v žádném případě dopustit, aby neshody mezi rodiči negativně ovlivňovaly zdravý vývoj dítěte, zejména po jeho stránce psychické. Nezletilá Jana je již dospívající dívka (nar. 1995), takže je schopna svůj vlastní názor vyjádřit. Pro dokreslení tohoto závěru lze uvést její stanovisko, zjištěné při pohovoru s orgánem sociálně právní ochrany dětí dne 11. 9. 2009 (č.l. 777): "Bez přítomnosti matky následně sdělila, že od září 2009 nastoupila do primy na jazykové gymnázium Čs. exilu v Ostravě - Porubě, kde byla přijata se svými studijními výsledky jako druhá nejlepší. Studuje francouzský a anglický jazyk. Od září 2009 začala navštěvovat se svým psem kynologický kroužek a téměř veškerý volný čas věnuje jízdě na koni. Opakovaně potvrdila, že bydlení s matkou jí zcela vyhovuje a i nadále si přeje bydlet s ní. Vyhovuje jí, že se s otcem měla možnost vidět u různých příležitostí a chtěla by, aby to takto zůstalo i do budoucna. Není schopna sdělit, jak často by si představovala se s otcem stýkat pravidelněji, uvedla, že její koníčky jí zaplní veškerý volný čas, který tak rychle plyne, že na otce si tímto ani nevzpomene. Uvedla, že otec má na ni emailovou adresu i mobilní číslo, volal jí a jednou si psali. Nedokázala vysvětlit, proč si nemůže na otce vyhradit určitý den v týdnu či měsíci, aby se sešli třeba i na neutrální půdě a popovídali si, co je nového apod. Závěrem pohovoru se však rozplakala a sdělila, že kdyby ji měl otec opravdu rád, tak by nechtěl, aby mamku zavřeli do vězení."
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že odvolací soud postupoval v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikoval běžné právo ústavněkonformním způsobem, nedopustil se svévolného jednání a mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými, neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadené rozhodnutí je tedy i z hlediska ústavněprávního plně přijatelné. Není pak úkolem Ústavního soudu, aby nahrazoval rozhodnutí obecného soudu, který bude případně znovu - v pozdější době - rozhodovat o úpravě práv a povinností obou rodičů k nezletilé, jestliže se poměry opět změní.
Ústavní soud přirozeně reflektoval skutečnost, že to byla matka, která dlouhodobě vytvořila protiprávní stav tím, že předchozí soudní rozhodnutí o výchově dítěte nerespektovala. Na druhé straně však akcentuje - jak je uvedeno výše - mimořádnou citlivost věci, neboť jde o změnu výchovy u dívky, které je již téměř patnáct let a jež projevila jednoznačné přání zůstat ve výchově u matky. Právě tato skutečnost - při zvažování pro a proti - se nakonec prakticky jevila jako rohzodující.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout. Se zřetelem k tomu nepřipadá v úvahu ani odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 2010
Vojen Guttler v. r.
předseda senátu