ECLI:CZ:US:2010:1.US.3275.10.1
sp. zn. I. ÚS 3275/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., zastoupené JUDr. Milanem Kružíkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 2a, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, čj. 15 Co 89/2010 - 192, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného rozsudku, kterým měla být porušena její práva zaručená čl. 1, čl. 4, čl. 5 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka nesouhlasila se zmíněným rozsudkem, poukázala na ustanovení §98 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o rodině"), a uvedla, že pokud Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (dále "odvolací soud"), zvýšil výživné, které platí na své nezletilé děti, ve výchově otce, i za dobu před 12. listopadem 2005, tedy více než tři roky přede dnem zahájení řízení o jeho zvýšení, rozhodl v rozporu s citovaným ustanovením.
II.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2009, čj. 23 P 79/2004 - 169, měnícím rozsudek téhož soudu ze dne 2. 11. 2004, čj. 23 P 79/2004 - 42, bylo zvýšeno výživné placené stěžovatelkou na nezletilé děti K. a T. V., ve výchově otce, a výživné otce T. V. placené již zletilé M. V.
K odvolání otce byla rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, čj. 15 Co 89/2010 - 192, změněna výše výživného hrazeného stěžovatelkou na nezletilé děti od 1. 9. 2005 na částku 800,- Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2009 do budoucna na částku 1.700,- Kč měsíčně na každého z nich. Výživné otce na zletilou M. V. bylo, za dobu od 1. 9. 2008 do budoucna, zvýšeno na 3.000,- Kč měsíčně.
III.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nedošlo k porušení předpisy ústavního pořádku chráněných práv nebo svobod jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze, jako celek, pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem je též, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumenty v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadeného rozsudku, dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka spatřuje zásah do svých základních práv ve skutečnosti, že odvolací soud zvýšil výživné i za dobu před 12. listopadem 2005, aniž by počátku takového zvýšení (1. září 2005) předcházela jakákoliv změna poměrů.
Ústavní soud připomíná, že postup při určení výše výživného náleží do výlučné kompetence obecných soudů, do níž není zásadně oprávněn zasahovat. Rozhodně není v jeho kompetenci "přepočítávat" výši výživného, přiznaného obecnými soudy, zejména za situace, kdy i obecná právní úprava nepřipouští ve věcech rodinně právních dovolání. K první z námitek stěžovatelky odvolací soud na straně č. 4 svého rozsudku vyložil, že za změnu poměrů ke dni 1. září 2005 považuje její nástup do zaměstnání. Tím se zvýšily její příjmy, což se musí následně projevit i změnou její původně stanovené vyživovací povinnosti. Jasným a přezkoumatelným způsobem tak vymezil rámec, v němž se jeho volná úvaha pohybovala. Tato pojatá interpretace pojmu "změna poměrů" není v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině ani občanského soudního řádu.
Pokud stěžovatelka dále tvrdila, že v její věci odvolací soud nesprávně interpretoval §98 odst. 1 zákona o rodině, nutno podotknout, že částka výživného, která za příslušné období, tj. od 1. září do 12. listopadu 2005, nedosáhla ani 1.500,- Kč. Tato částka je natolik bagatelní, že již tato skutečnost sama o sobě vylučuje její posun do ústavněprávní roviny, což činí její návrh zjevně neopodstatněným (sp. zn. III. ÚS 405/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 34, str. 421).
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, zakotvuje právo na spravedlivý proces, čímž garantuje právo na to, aby příslušný soud rozhodl o právu či povinnosti stanoveným způsobem, tj. ve spravedlivém řízení, v souladu s procesními předpisy, za současného respektování práva na soudní a jinou právní ochranu podle dalších ustanovení páté hlavy Listiny. V přezkoumávané věci Ústavní soud neshledal nic, co by svědčilo o tom, že odvolací soud rozhodl způsobem, který není v souladu s procesními předpisy, nebo že by nerespektoval její základní lidská práva a svobody. Ústavní stížnost tak pouze vyjadřuje její nesouhlas s rozhodnutím o výši výživného a nevyplývá z ní nic, co by případ posouvalo do roviny ústavněprávní. Po Ústavním soudu jen požaduje, aby přehodnotil skutková a z nich vyplývající právní zjištění, k nimž dospěl, na nichž však Ústavní soud nehodlá nic měnit, neboť jeho úkolem není přehodnocovat skutková a právní zjištění nalézacích soudů, pokud jsou racionálně a přesvědčivě zdůvodněna.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu