ECLI:CZ:US:2010:1.US.3298.09.1
sp. zn. I. ÚS 3298/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky HOTELY NOVÝ SVĚT, a. s. v insolvenci, IČ: 27411338, se sídlem Svobody 80, 379 01 Třeboň, zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem ul. 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 VSPH 676/2009-B-56, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2009, č. j. KSCB 28 INS 1945/2009-B-44, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. 9. 2009, č.j. KSCB 28 INS 1945/2009-B-44, přiznal (na pokračování schůze věřitelů dne 29. 9. 2009) v insolvenční věci dlužníka HOTELY NOVÝ SVĚT, a. s., (dále jen "dlužník" a "stěžovatelka") věřiteli č. P5 BLACKSTRAIT LIMITED (dále jen "věřitel č. P5") hlasovací právo v případě hlasování o návrhu na ustanovení nového insolvenčního správce. Krajský soud současně uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Krajský soud v Českých Budějovicích odůvodnil toto usnesení odkazem na totožné důvody, které jej vedly k přiznání hlasovacího práva věřiteli č. P5 v případě usnesení z 11. 8. 2009, č. j. KSCB 28 INS 1945/2009. Krajský soud v uvedeném usnesení nejprve podrobně poukázal na právní úpravu odvolání soudem ustanoveného insolvenčního správce z funkce a ustanovení správce nového [§29 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen "IZ")] a na úpravu hlasovacího práva na schůzi věřitelů (§49 odst. 1 a §51 odst. 1 IZ). Vykonatelná pohledávka věřitele č. P5 byla (usnesením schůze věřitelů konané dne 11. 8. 2009) popřena pouze z důvodu, že vůči této pohledávce dlužník započetl své pohledávky, které však prozatím v insolvenčním řízení nebyly nijak blíže prokázány. Krajský soud uvedl, že mají-li být v insolvenčním řízení chráněny zájmy věřitelů, a to především s ohledem na výši jejich pohledávek, nelze než věřiteli č. P5 hlasovací právo v případě hlasování o případném odvolání insolvenčního správce z funkce přiznat, a to i s vědomím tohoto věřitele o důsledcích vyplývajících z §178 a násl. IZ v případě, že přihlášená pohledávka nebude zjištěna jako oprávněná v předpokládaném budoucím incidenčním řízení. Krajský soud zdůraznil, že v případě, kdy schůze věřitelů vydá usnesení, že věřitelé, jejichž pohledávky byly popřeny, mohou v rozsahu popření hlasovat, soud již o hlasovacím právu nerozhoduje (vychází z toho, že podle usnesení schůze tito věřitelé hlasovací právo mají). Jestliže však schůze věřitelů takové usnesení nevydá (usnesení není přijato nebo je dokonce přijato usnesení opačné), je na místě postup dle §51 odst. 1 věta druhá IZ. Tyto skutečnosti vyplývají i z důvodové zprávy k §51 IZ.
Krajský soud v Českých Budějovicích dále v souzené věci při předmětném pokračování schůze věřitelů konané dne 29. 9. 2009 (srov. Zápis z této schůze)] konstatoval, že schůze věřitelů - na základě hlasování o návrhu (věřitele č. 5P, jehož pohledávka představuje 81,77 % všech přihlášených pohledávek věřitelů) na ustanovení nového insolvenčního správce - počtem 81,77% tento návrh přijala (když proti tomuto návrhu byli zástupci zbývajících přítomných věřitelů) a nový insolvenční správce byl Krajským soudem v Českých Budějovicích ustanoven.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 VSPH 676/2009-B-56, odvolání (věřitelky INDES INVEST, s. r. o.) odmítl. Poukázal na to, že odvolání není přípustné, neboť rozhodnutí soudu o hlasovacím právu věřitele podle §51 IZ je tím rozhodnutím, ohledně něhož zákon v ustanovení §52 odst. 2 stanoví, že proti rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů není přípustný opravný prostředek. Soud prvního stupně proto věřitele správně poučil, že proti jeho rozhodnutí není odvolání přípustné.
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 VSPH 676/2009-B-56, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2009, č. j. KSCB 28 INS 1945/2009-B-44, napadla stěžovatelka ústavní stížností. Má za to, že těmito usneseními byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 a odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka v podstatě tvrdí, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájem, neboť vyřešení otázky, zda je insolvenční soud oprávněn přiznávat popřeným věřitelům hlasovací právo, aniž by o tomto rozhodovala řádně svolaná schůze věřitelů, je otázkou, která se týká širokého okruhu osob a je nezbytné, aby byla v zájmu zachování právní jistoty a ochrany ústavně zaručeného práva na právní ochranu vyřešena Ústavním soudem. Stěžovatelka dále uvedla, že Krajský soud v Českých Budějovicích (a Vrchní soud v Praze de facto) postupoval v rozporu s §51 odst. 1 IZ, který mu "oprávnění takto rozhodnout přiznává pouze pro případ, kdy schůze věřitelů nikterak nerozhodne, nikoliv pro případ, že schůze o přiznání hlasovacího práva vůbec nerozhoduje". Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2009, č. j. KSCB 28 INS 1945/2009-B-44, je tedy rozhodnutím ultra vires, které porušuje ustanovení IZ, je tedy usnesením nicotným a protizákonným. K takovému soudnímu rozhodování se prý vyjádřil Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2517/08, kde uvedl, že "Úkony orgánu státu učiněné mimo jeho zákonné kompetenční vymezení jsou úkony učiněnými ultra vires , a jedná se o úkony defektní. Soud se dopustí jednání ultra vires v případě, kdy si svévolně, tj. bez opory v zákoně rozšíří svou jurisdikci anebo pokud nevykonává řádně svěřenou mu diskreci". Stěžovatelka uvedla, že z chování věřitele P5 i v průběhu dalších insolvenčních řízení lze dovodit, že jedinou jeho snahou je odvolat investičního správce, jelikož ten popřel věřitelovu přihlášenou pohledávku co do pravosti; důvodem odvolání insolvenčního správce není a nemůže být skutečnost, že ten popře nějakému věřiteli pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení. Právo popírat přihlášené pohledávky je je základním procesním právem a povinností insolvenčního správce; dle stěžovatelky "právě proto zákonodárce uvedl ustanovení o hlasování věřitelů slovy ´Věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů´.(§51 odst. 1 věta prvá insolvenčního zákona)", neboť je zapotřebí zamezit přihlašování fradulosních pohledávek v nedůvodné výši.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Stěžovatelka konečně navrhla - s ohledem na to, že na konané schůzi věřitelů, na které došlo k vyhlášení napadeného usnesení, jímž bylo zcela protiprávně přiznáno hlasovací právo věřiteli, jehož pohledávka byla v celém rozsahu popřena, došlo logicky i k hlasování o osobě nového insolvenčního správce a na místo dosavadního insolvenčního správce byl na základě návrhu věřitele 5P ustanoven insolvenční správce nový, takže stěžovatelce hrozí nepopsatelná a jen stěží napravitelná újma na jejich majetkových právech -, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2009, č. j. KSCB 28 INS 1945/2009-B-44, a aby tento návrh projednal mimo pořadí a bez zbytečného odkladu.
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci ("zásahem orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Stěžovatelka má sice v insolvenčním řízení postavení dlužníka. Předmětem řízení o ústavní stížnosti je však citované usnesení insolvenčního Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým se věřiteli č. 5P přiznává hlasovací právo v případě hlasování schůze věřitelů o návrhu na ustanovení nového insolvenčního správce a dále citované usnesení odvolacího Vrchního soudu v Praze, jímž bylo odmítnuto odvolání věřitele (INDES INVEST, s. r. o.) stěžovatelky, a to z důvodu jeho nepřípustnosti. Je tedy zřejmé, že se o právech či povinnostech stěžovatelky jako dlužníka v napadených usneseních vůbec nejednalo a jednat ani nemohlo.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že v případě stěžovatelkou podané ústavní stížnosti se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
K žádosti stěžovatelky, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a aby rozhodl o ústavní stížnosti mimo pořadí došlých návrhů a bez zbytečného odkladu, Ústavní soud uvádí, že o ústavní stížnosti rozhodl relativně rychle, bez zbytečného odkladu a nebylo tedy třeba daný návrh stěžovatelky formalizovat. To platí zvláště za situace, kdy je ústavní stížnost z výše uvedených důvodů odmítána.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2010
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj