ECLI:CZ:US:2010:1.US.57.10.1
sp. zn. I. ÚS 57/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž., zastoupeného JUDr. Milanem Ježkem, advokátem, se sídlem Za Pilou 832, 561 69 Králíky, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 42 T 12/2009, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 5 To 78/2009, za účasti Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 1. 2010, stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 42 T 12/2009 (dále jen "usnesení městského soudu"), kterým byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení ve věci vedené tímž soudem pod sp. zn. 42 T 16/1994. Rovněž napadl usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 5 To 78/2009 (dál jen "usnesení vrchního soudu"), kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení městského soudu.
Stěžovatel tvrdí, že z původního spisového materiálu byly již v roce 1993 odstraněny některé listinné důkazy, konkrétně lékařský posudek o prohlídce zemřelého, list o prohlídce mrtvého a úmrtní list poškozené L. Ž. V tehdejším řízení tak došlo k podstatné vadě. Podstatná vada řízení sice nepatří mezi zákonné důvody pro jeho obnovu, to však stěžovatel považuje za odporující jeho základním právům a svobodám, kdy zejména odkazuje na čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Citované materiály si Městský soud nevyžádal, neviděl je a neprovedl.
Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími obou soudů byla porušena jeho práva zaručená v čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve spojitosti s čl. 13 Úmluvy a čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě, jakož i čl. 10 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především předesílá, že stěžovatel podával návrh na obnovu řízení v předmětné trestní věci již v roce 2006. Rozhodnutí obecných soudů o tehdejším návrhu byla předmětem ústavního přezkumu v řízení sp. zn. I. ÚS 816/06 (in http://www.usoud.cz). O věci sp. zn. I. ÚS 816/06 Ústavní soud rozhodoval v senátu o shodném složení, jako ve věci nynější, a to po vyžádání a prostudování příslušného spisu. Je tedy se stěžovatelovým případem zevrubně obeznámen.
Ústavní soud konstatuje, že nynější návrh na obnovu řízení je založen na stejných základech, jako návrh předcházející. Ústavní soud neshledává žádných důvodů, proč by se měl od svých závěrů, vyslovených ve věci sp. zn. I. ÚS 816/06, odchýlit. Na odůvodnění svého usnesení sp. zn. I. ÚS 816/06 proto tímto odkazuje. Stěžovatel ani tentokráte svoji žádost o obnovu řízení nepodpořil žádnou zásadní argumentací, totiž neuvedl nic, co by byť jen náznakem svědčilo o naplnění pro ni stanovených podmínek. Co se týče jeho názoru, že důvodem pro obnovu řízení by měla být rovněž podstatná vada řízení, Ústavní soud konstatuje, že neexistují ani žádné indicie nasvědčující tomu, že řízení, jehož obnova byla navržena, by mohlo nějakou vadou trpět. Stěžovatelem nastolovaná otázka okruhu důvodů pro povolení obnovy řízení je proto bezpředmětná.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2010
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu