ECLI:CZ:US:2010:1.US.651.10.1
sp. zn. I. ÚS 651/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., právně zastoupeného JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem, se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 20 Nt 121/2002, a na něj navazující rozhodnutí, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 32 C 128/2009-28 ze dne 8. března 2010, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavnímu soudu byl dne 5. března 2010 doručen obtížně čitelný a obsahově nesrozumitelný návrh stěžovatele, aby se Ústavní soud "vyjádřil" k okolnostem uvedeným v bodech 1 - 5 petitu ústavní stížnosti (viz č. l. 5 spisu). Vzhledem k nedostatkům a vadám návrhu byl stěžovatel vyzván k odstranění vad, zejména k zajištění právního zastoupení. Stěžovatel dalším podáním své původní rozšířil, přičemž dne 18. května 2010 doplnil své podání prostřednictvím právního zástupce. Z něj vyplynulo, že stěžovatel žádá Ústavní soud, aby:
- nařídil České republice, aby upustila od detence stěžovatele a omezování jeho osobní svobody,
- zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 20 Nt 121/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na něj navazující,
- zrušil usnesení Městského soudu v Praze č. j. 32 C 128/2009-28 ze dne 8. března 2010.
2. Stěžovatel tak brojí proti uvedeným rozhodnutím a dalším zásahům, které lze rozlišit do tří skupin:
a) proti rozhodnutí o vazbě (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 20 Nt 121/2002), resp. omezení osobní svobody příslušníky Policie ČR dne 12. 3. 2002,
b) proti zásahům do ústavním pořádkem zaručených práv syna stěžovatele, který kvůli nepřítomnosti stěžovatele strádá způsobem zakládající porušení těchto práv,
c) usnesení Městského soudu v Praze č. j. 32 C 128/2009-28 ze dne 8. března 2010, kterým bylo zastaveno řízení o ochranu osobnosti stěžovatele z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve výši 40 000,- Kč.
3. Ústavní soud přikročil k přezkumu ústavní stížnosti z hlediska naplnění formálních a materiálních podmínek stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
II.
4. Ústavní soud vzhledem k tvrzením uvedeným v návrhu, jakož i přiloženým rozhodnutím obecných soudů, proti nimž ústavní stížnost směřovala, vycházel z listin, které stěžovatel poskytl, aniž by považoval za nutné vyžádat si celý soudní spis.
5. Ústavní stížnost je v části pozdě podaná, v části podaná osobou zjevně neoprávněnou a ve zbývající části nepřípustná.
6. Ústavní stížnost je v části vymezené shora sub I. 2. a) podána pozdě, neboť tu lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), resp. ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu). Od vydání rozhodnutí a událostí, které stěžovatel popisuje a proti nimž brojí, však již uplynulo 8 let.
7. Ústavní stížnost je v části vymezené shora sub I. 2. b) podána osobou zjevně neoprávněnou; k podání ústavní stížnosti by byl oprávněn opatrovník ustanovený soudem, neboť jde o situaci, kdy stěžovatel viditelně nemůže zastoupit své dítě, a hrozí střet zájmů mezi rodičem a dítětem (ustanovení §37 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině).
8. Ústavní stížnost je v části vymezené shora sub I. 2. c) nepřípustná, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proti napadenému rozhodnutí neuplatil řádný opravný prostředek (proti rozhodnutí se neodvolal). Podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud je přesvědčen, že v souzeném případě není s ústavní stížností spojen tak silný a významný veřejný zájem, jenž by ospravedlňoval neodmítnout nepřípustný návrh: opačný postup by měl sledovat zejména ten účel, aby řešení otázky ústavní stížností nastolené dopadlo na širší okruh případů se znaky patřičné obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním řízením; k takovému závěru však Ústavní soud nedošel.
III.
9. S ohledem na shora zmíněné skutečnosti Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh, který byl zčásti podán po lhůtě stanovené pro jeho podání, zčásti někým zjevně neoprávněným a zčásti jako návrh nepřípustný, o kterém bylo podle §43 odst. 1) písm. b), c) a e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2010
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj