ECLI:CZ:US:2010:1.US.853.10.2
sp. zn. I. ÚS 853/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti J. K. mladšího, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2010, č. j. Aprn 1/2010-87, a o návrhu na zrušení ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 24. 3. 2010 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s podáním, kterým se domáhal zrušení shora citovaného rozhodnutí obecného soudu a zrušení v záhlaví uvedeného ustanovení zákona.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") soudci zpravodaji ukládá u každého podaného návrhu nejprve zkoumat, zda vykazuje nutné formální náležitosti, zda byl podán včas, osobou k tomu oprávněnou, zda jde o návrh přípustný a zda je Ústavní soud k projednání návrhu příslušným.
Závěr je negativní.
Ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) o Ústavním soudu]. Fyzické a právnické osoby musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem; povinnost zastoupení takto kvalifikovaným zástupcem platí - podle ustálené judikatury - od samého počátku řízení, t. j. včetně samotného sepsání návrhu. V plné moci musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem (§31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Posuzované podání uvedené náležitosti nevykazuje. Z níže uvedených důvodů však již soudce zpravodaj stěžovatele k odstranění formálních nedostatků jejich návrhu nevyzýval a rovnou o něm rozhodl.
Předně, z evidence Ústavnímu soudu došlých návrhů vyplývá, že stěžovatel inicioval v minulosti již celou řadu dalších řízení. V jejich průběhu byli opakovaně (namátkou lze uvést např. řízení vedená pod sp. zn. III. ÚS 1915/09, III. ÚS 1327/08, I. ÚS 1126/08, I. ÚS 2860/07) řádně a podrobně poučen o zákonných náležitostech ústavní stížnosti s důrazem na povinné zastoupení advokátem, včetně samotného sepsání návrhu. Přesto se stěžovatel na Ústavní soud obrátil znovu sám, nikoliv prostřednictvím kvalifikovaného právního zástupce.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak je opačný postup stěžovatelů evidentně záměrný. Setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování se pak jeví být postupem formalistickým.
Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětný návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení analogicky podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
K tomu Ústavní soud poukazuje např. na usnesení sp. zn. III. ÚS 1327/08: "povinnost právního zastoupení ve smyslu §30 zákona o Ústavním soud trvá od samého počátku, takže i návrh na zahájení řízení musí být sepsán advokátem. Tento požadavek je zcela legální a legitimní, jak Ústavní soud vysvětlil v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 17. 2. 1998 sp. zn. II. ÚS 141/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10, usn. č. 12, usnesení ze dne 23. 9. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 44/04, dostupné na internetové adrese http://nalus.usoud.cz)."
Poněvadž byl s ústavní stížností spojen i návrh na zrušení v záhlaví uvedeného zákonného ustanovení - který sdílí právní osud odmítnuté ústavní stížnosti - rozhodl o věci příslušný senát Ústavního soudu (§43 odst. 2 písm. b/ zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2010
Vojen Guttler v. r.
předseda senátu