ECLI:CZ:US:2010:1.US.884.10.2
sp. zn. I. ÚS 884/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Lenkou Hrindovou, advokátkou, se sídlem Rudná 848/12, Ostrava - Vítkovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, č. j. 33 Cdo 41/2010-267, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2009, č. j. 17 Co 105/2009-199, a proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 1. 2009, č. j. 5 C 87/2007-146, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
Stěžovatelka tvrdí, že postupem obecných soudů bylo porušeno její právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, garantované
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na spravedlivý proces, garantované
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a právo na právní pomoc v řízení před soudem, garantované čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti popsala průběh řízení před obecnými soudy. Žalobou ze dne 14. 4. 2005 se domáhala po žalovaném J. Č. zaplacení částky ve výši 41 749,- Kč s příslušenstvím. Tento nárok uplatňovala jako zákonný dědic po svém zemřelém synovi. Uvedenou částku měl žalovaný převzít jako finanční zálohu na výrobu kuchyňské linky, avšak v dohodnutém termínu ji nevyrobil a zálohu nevrátil. Rozsudkem soudu prvního stupně byla její žaloba zamítnuta. Stěžovatelka nesouhlasí s odůvodněním, že z předložených důkazů nelze jednoznačně dospět k závěru o převzetí zálohy.
Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním. V něm namítala, že soud prvního stupně neprovedl jí navrhovaný důkaz, a to znaleckým posudkem z oboru grafologie. Dále namítala, že v průběhu řízení docházelo k nesprávné protokolaci při jednání, kdy tento nedostatek nebyl odstraněn ani po vznesení námitek ze strany stěžovatelky. O odvolání stěžovatelky rozhodl odvolací soud tak, že napadené rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatelkou podané dovolání Nejvyšší soud odmítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutím soudu prvního stupně a soudu odvolacího byla v řízení porušena její základní práva a svobody garantované ústavním pořádkem.
Zejména mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces. Dle stěžovatelky soud prvního stupně i soud odvolací pominuly provedení stěžejního důkazu, znaleckým posudkem, kterým by stěžovatelka prokázala oprávněnost svého nároku. Dále uvádí, že v rámci řízení před soudem prvního stupně došlo k nesprávné protokolaci. Žalovaný měl v průběhu jednání uvést, že od syna stěžovatelky převzal zálohu 60 000,- Kč na truhlářské práce, avšak toto tvrzení nebylo v protokolu zachyceno. Stížnosti stěžovatelky soud prvního stupně nevyhověl, přičemž stěžovatelka tvrdí, že soud prvního stupně se jí vůbec nezabýval a s námitkami stěžovatelky se nijak nevypořádal.
Postupem obecných soudů mělo rovněž dojít k porušení práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. V návaznosti na tvrzenou nesprávnou protokolaci v průběhu řízení před soudem prvního stupně stěžovatelka namítala podjatost soudkyně JUDr. Čeledové. V průběhu řízení mělo rovněž dojít k tomu, že až při jednání před odvolacím soudem bylo zjištěno, že ve spise soudu prvního stupně chybí doplnění žaloby. Dle názoru stěžovatelky bylo řízení před soudem prvního stupně vedeno a rozhodováno vyloučeným soudcem, když samosoudkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z procesních ustanovení. Ve věci měla jednat a rozhodovat zaujatým způsobem, když neprovedla potřebná dokazování a věc nesprávně posoudila, neboť pominula skutečnosti tvrzené stěžovatelkou, které žalovaný žádným důkazem nevyvrátil.
Dle stěžovatelky rovněž došlo k porušení práva na právní pomoc v řízení před soudem. Uvádí, že v průběhu řízení opakovaně žádala o ustanovení právního zástupce. Soud prvního stupně však došel k závěru, že stěžovatelka je schopna prosazovat svá práva sama, neboť se soudem jasně korespondovala a vyslovila své názory. Stěžovatelka se domnívá, že její žádost o ustanovení zástupce byla oprávněná, neboť sama nemá právní vzdělání a nebyla tedy schopna účinně hájit své zájmy.
S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Relevantní znění příslušných ustanovení Listiny základních práv a svobod, jejichž porušení stěžovatelka namítá, jsou následující:
Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod:
Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
II.
Z ústavní stížnosti, předložených rozhodnutí a vyžádaného spisu bylo zjištěno, že stěžovatelka se proti žalovanému J. Č., domáhala zaplacení částky ve výši 41 749,- Kč. Tvrdila, že je zákonným dědicem po svém zemřelém synovi. Částka měla představovat finanční zálohu na výrobu kuchyňské linky, kterou však žalovaný nevyrobil. K prokázání tvrzení stěžovatelka předložila listinné důkazy. Navrhla rovněž provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru grafologie.
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 1. 2009, č. j. 5 C 87/2007-146, bylo rozhodnuto tak, že se žaloba stěžovatelky zamítá. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že z listinných důkazů nevyplývá, že by žalovaný uvedenou částku převzal. Dodal, že důkazy, které stěžovatelka navrhla, se jí nepodařilo prokázat svá žalobní tvrzení. Soud prvního stupně rovněž odůvodnil, proč neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem. Stejně tak soud prvního stupně uvedl, že předmět řízení byl vymezen žalobou ze dne 18. 4. 2007, kdy stěžovatelka na této žalobě i přes četná písemná podání setrvala.
Proti rozsudku soudu prvního stupně stěžovatelka podala odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že trvá na projednání jí učiněných doplnění skutkových tvrzení a trvá na provedení důkazu znaleckým posudkem. Dále uvedla, že podle ní je protokol o jednání před soudem prvního stupně sepsán tak, aby vyhovoval záměru žalobu zamítnout. Stěžovatelka rovněž namítala podjatost soudkyně JUDr. Čeledové.
Výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2009,
č. j. 17 Co 105/2009-199, bylo rozhodnuto tak, že soudkyně JUDr. Čeledová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci, výrokem II bylo rozhodnuto, že odvolání proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně se odmítá, a výrokem III bylo rozhodnuto tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, II a IV potvrzuje.
V odůvodnění soud odvolacího soudu podrobně uvádí, proč nedošlo k vyloučení soudkyně JUDr. Čeledové. Odvolací soud rovněž správně uvádí, proč v řízení před soudem prvního stupně nedošlo ke stěžovatelkou tvrzené změně žaloby. V neposlední řadě se správně vyjádřil k neprovedení důkazu z oboru grafologie.
Stěžovatelka proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, avšak to bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, č. j. 33 Cdo 41/2010-267, odmítnuto.
III.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti, napadenými rozhodnutími obecných soudů a vyžádaným spisem Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatelky na zrušení napadených rozhodnutí je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod by bylo porušeno, pokud by komukoliv byla upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo. Obecné soudy v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím nijak nepochybily. Se všemi tvrzeními stěžovatelky se vždy vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Z napadených rozhodnutí je vždy zřejmé, proč došlo k zamítnutí žaloby, resp. potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Z toho důvodu neobstojí stěžovatelkou tvrzené argumenty dotýkající se podjatosti soudkyně, neprovedení důkazu, ani nesprávné protokolace.
Obecné soudy rovněž řádně rozhodly o žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce. Z toho důvodu lze konstatovat, že nedošlo ani k tvrzenému zásahu do stěžovatelčina práva na právní pomoc v řízení před soudem, garantovaného čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud dále připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v rámci racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle
§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2010
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu