ECLI:CZ:US:2010:1.US.936.10.1
sp. zn. I. ÚS 936/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. K., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním označeným jako "prosba o právní názor", doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 3. 2010, požádal Ing. J. K. (dále jen "stěžovatel") Ústavní soud "o právní názor na zprostředkovatelskou smlouvu".
Výzvou ze dne 7. 4. 2010 Ústavní soud upozornil stěžovatele, že odborné expertizy ani konzultace neposkytuje. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ke svému podání připojil i rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze, Ústavní soud sdělil stěžovateli, že pokud chce podat ústavní stížnost, zákon o Ústavním soudu vyžaduje, aby každá ústavní stížnost byla sepsána advokátem, doložena jeho plnou mocí a k ústavní stížnosti byly připojeny kopie rozhodnutí, jejichž zrušení je navrhováno. K odstranění vad návrhu stanovil stěžovateli lhůtu 30ti dnů od doručení výzvy. Výzva byla stěžovateli doručena dne 9. 4. 2010.
Stěžovatel v poskytnuté lhůtě zaslal Ústavnímu soudu přípis, v němž popsal svůj právní problém se zprostředkovatelskou smlouvou a uvedl, že ve věci podal dovolání.
Ústavní soud se proto zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu přípustná. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že trvat na odstranění vad návrhu ztratilo opodstatnění, neboť ústavní stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí odvolacího soudu v tomto případě není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním prostředkem je v předmětné věci dovolání podané k Nejvyššímu soudu, respektive rozhodnutí o něm. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, tedy rozhodnutí o posledním opravném prostředku, by zůstalo nedotčeno rozhodnutím Ústavního soudu, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.
Soudce zpravodaj po zvážení dané situace dospěl k závěru, že ústavní stížnost nelze projednat. Stěžovatel jednak neodstranil vady, které mu Ústavní soud vytkl, jednak podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Za této situace se jedná o návrh nepřípustný, což je důvod pro jeho odmítnutí soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. a, e) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2010
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu