ECLI:CZ:US:2010:1.US.952.10.1
sp. zn. I. ÚS 952/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného JUDr. Vítězslavem Květenským, advokátem se sídlem Křižíkova 16, Praha 8, proti "opatření Městského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2010 sp. zn. 7 T 64/2003 - výzvě předsedkyně senátu k okamžitému nástupu do výkonu trestu a proti postupu Městského soudu v Brně při rozhodování o žádosti o odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů", spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti "napadených rozhodnutí", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí následující": "ústavní stížnost, ... směřuje proti popatření a následnému postupu Městského soudu v Brně, jimž odmítl rozhodnout ve smyslu §322 odst. 1 tr. ř. o mé žádosti o odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů, a odkázal mne na postup podle §322 odst. 2 tr.ř... Navrhuji proto, aby Ústavní soud České republiky zaujal k věci právní stanovisko, v němž vyjádří, že postup Městského soudu v Brně je v mém případě v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, a aby uložil Městskému soudu v Brně, aby především rozhodl o mé žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody nikoli postupem podle §322 odst. 2 tr. ř., nýbrž postupem podle §322 odst. 1 tr .ř."
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí k procesnímu stavu své věci zejména následující.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 7 T 64/2003, byl stěžovatel uznán vinným, že způsobem uvedeným ve výroku rozsudku pro sebe a další osoby opatřil od obž. M. R., obž. M. V. a dalších osob a rovněž zprostředkoval nebo opatřil obž. M. R. a dalším osobám nejméně 457 g kokainu, 5 g pervitinu - metamfetaminu, 10 287 ks tablet extáze obsahující MDMA a 2,5 kg marihuany - THC, tedy neoprávněně jinému opatřil, zprostředkoval a pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku, a tohoto se dopustil ve větším rozsahu, čímž spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Podle §187 odst. 2 tr.zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věcí, a to ve výroku specifikovaných mobilních telefonů.
Odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 402/2006 zamítl. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 7 Tdo 532/2008, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Ústavní stížnost stěžovatele Ústavní soud usnesením ze dne 6. 10. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1770/08, odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Stěžovatel - poté, co rozsudek Městského soudu v Brně nabyl právní moci - požádal o odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů a žádost doložil lékařskými zprávami. O této žádosti rozhodl předseda senátu Městského soudu v Brně dne 25. 7. 2007 a odložil výkon trestu odnětí svobody do 18. 4. 2008.
Stěžovatel dodal, že po uplynutí lhůty odkladu výkonu trestu ze zdravotních důvodů se však stěžovatelův zdravotní stav nezlepšil, situace si vyžádala dalších operací, z nichž časově poslední probíhá ve dnech podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu po uplynutí lhůty 18. 4. 2008 znovu požádal o odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů a Městský soud v Brně mu vyhověl.
Stěžovatel konečně uvedl, že se však Městský soud v Brně jeho další následnou žádostí o povolení odkladu výkonu trestu ze zdravotních důvodů odmítl meritorně zabývat a s odkazem na ustanovení §322 odst. 2 tr. ř. jej vyzval, aby nastoupil výkon trestu s tím, že jeho zdravotní stav bude řešen až po tomto nástupu. K tomu jej Městský soud v Brně vyzval opatřením předsedkyně senátu ze dne 7. ledna 2010, sp. zn. 7 T 64/2003. Tento postup Městského soudu v Brně považuje stěžovatel nejen za nezákonný, ale i za protiústavní. Rozebírá a kritizuje platnou právní úpravu (§322 tr. ř.), kterou je třeba vykládat s ohledem na předpisy práva ústavního a zabývá se vztahem ustanovení §322 tr. ř. a §105 tr. ř., které upravuje přibrání znalce orgánem činným v trestním řízení.
II.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním procesním prostředkům, které slouží jednotlivci k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. V ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jeden z atributů ústavní stížnosti, tedy, že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo by zásahem do pravomoci obecných soudů a porušením principu dělby moci, pokud by Ústavní soud rozhodoval, aniž by byla dána možnost příslušným státním orgánům k realizaci jejich pravomocí.
Z obsahu ústavní stížnosti i z obsahu vyžádaného soudního spisu plyne, že stěžovatel se před obecným soudem domáhal odkladu výkonu trestu odnětí svobody. Právě proto podal před podáním ústavní stížnosti žádost o odklad výkonu trestu.
Ústavní soud zjistil přípisem Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2010, že stěžovatel po podání ústavní stížnosti - dne 26. 4. 2010 - podal novou žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody cestou své obhájkyně Mgr. L. H. Tuto skutečnost si Ústavní soud ověřil ve spise sp. zn. 7 T 64/2003 Městského soudu v Brně (str. 9466 spisu). V této žádosti je uvedeno, že stěžovatel je uvězněn v Kantonální věznici Zug, a že sama věznice se již dne 31. 3. 2010 vyjadřovala k závažnosti jeho zdravotního stavu a k riziku uvěznění. Po uvěznění stěžovatele prý došlo k prudkému zvýšení očního tlaku a k dalšímu poškození zraku. Zdravotní stav stěžovatele se velmi zhoršil. V příloze žádosti zaslal stěžovatel lékařskou zprávu z Kantonální věznice Zug ze dne 31. 3. 2010. Dále advokátka stěžovatele Mgr. L. H. doplnila žádost o odklad výkonu trestu (podáním městskému soudu doručeným dne 3. 5. 2010) o aktuální lékařské zprávy o zdravotním stavu stěžovatele (č.l. 9480). Požádala o urgentní řešení věci (poznámka: tyto dokumenty byly doručeny dne 4. 5. 2010 a 7. 6. 2010 též Ústavnímu soudu JUDr. Vítězslavem Květenským, který zastupuje stěžovatele v řízení o této ústavní stížnosti). Též Městský soud v Brně požádal Ústavní soud o urychlené vrácení spisu 7 T 64/2003 s ohledem na nově podanou žádost o odklad výkonu trestu (a se zřetelem na probíhající extradiční řízení ze Švýcarska).
Tedy, jak v právní úpravě, tak i v reálné situaci má stěžovatel nadále možnost účinně své zájmy - ve smyslu již podané žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody - v řízení před městským soudem chránit, neboť předmětná věc nebyla ještě (co do definitivního rozhodnutí o odkladu výkonu trestu - chápáno v komplexu celého právního řádu - ukončena. Ústavní stížnost je tak nepřípustná. Jestliže městský soud nevyhoví žádosti stěžovatele o odklad výkonu trestu ani na základě nových lékařských zpráv vycházejících z aktuálního zdravotního stavu stěžovatele, týž může proti takovému závěru podat novou ústavní stížnost, takže nebude mít cestu k Ústavnímu soudu uzavřenou.
Řečeno ještě jinak, stěžovatel se domáhá i toho, aby Ústavní soud provedl dokazování novými lékařskými zprávami (poznámka: v podání doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 5. 2010 a 7. 6. 2010). Tyto důkazy však nebyly provedeny - a nemohly být - obecným soudem před podáním ústavní stížnosti, která napadla již 1. 4. 2010. Právě proto byly tyto lékařské zprávy zaslány i obecnému soudu současně s novou žádostí o odklad výkonu trestu (viz výše). Tedy, tyto aktualizované lékařské zprávy zatím vůbec nebyly obecným soudem posuzovány, takže Ústavní soud nemá v tomto směru - z hlediska ústavnosti - co hodnotit; svým případným vyjádřením k této otázce by předbíhal její posouzení obecným soudem. Je tedy nyní na jiných orgánech veřejné moci než na Ústavním soudu, aby se touto otázkou zabývaly (srov. metodologicky obdobně judikaturu Ústavního soudu, např. nález sp. zn. I. ÚS 1885/09). I zde platí subsidiarita ústavněprávního přezkumu.
Ústavní soud poukazuje též na usnesení sp. zn. II. ÚS 435/07 (dostupný např. na www.nalus.usoud.cz), kterým Ústavní soud odmítl jako nepřípustnou ústavní stížnost jiného stěžovatele, který se domáhal téhož jako stěžovatel nynější, tedy aby obecný soud rozhodl o žádosti o odklad výkonu trestu. Ústavní soud v citovaném usnesení uvedl, že "výtka stěžovatele, že obvodní soud měl o jeho žádosti o odklad výkonu trestu rozhodnout, není relevantní, neboť podle ustanovení §322 odst. 2 tr. řádu soud negativní rozhodnutí o žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody nevydává. Platí totiž, že pokud soud neshledá důvody pro odklad výkonu trestu odnětí svobody podle §322 odst. 1 tr. řádu, nezamítá návrh odsouzeného na odklad výkonu trestu, ale podle §322 odst. 2 tr. řádu vyzve odsouzeného k předložení lékařských zpráv nejpozději při nástupu výkonu trestu příslušné věznici, nikoli soudu. Na základě návrhu věznice ve smyslu §322 odst. 2 tr. řádu soud rozhoduje podle §322 odst. 1 tr. řádu usnesením, a to jak v případě povolení odkladu, tak i v případě zamítnutí návrhu věznice. Proti tomuto usnesení je podle §322 odst. 4 tr. řádu přípustná stížnost, kterou může mimo státního zástupce a ředitele věznice podat i odsouzený a která je jedním z řádných opravných prostředků proti nepravomocnému rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení (§140 tr. řádu)."
III.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.
Pokud byla ústavní stížnost odmítnuto, týž osud musí sdílet i návrh stěžovatele na odložení vykonatelnosti "rozhodnutí Městského soudu v Brně, a to buď pravomocného rozsudku ze dne 21.12.2005 sp.zn. 7 T 64/2003 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 402/2006 nebo odložil vykonatelnost po nich následujících opatření Městského soudu v Brně, jimiž jsem byl vyzván k nástupu výkonu trestu a jimiž se Městský soud v Brně vyjádřil k mé žádosti tak, že sejí odmítá zabývat dle §322 odst. 1 tr.ř."
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 21. června 2010
Vojen Guttler v. r.
soudce zpravodaj